určovací klíč (PDF, 449,1kB) >>>
* Babočka vrbová - Nymphalis xanthomelas (Denis & Schiffermüller, 1775)
Rozpětí křídel: 55-60 mm, délka předního křídla: 27-31 mm
Areál. Eurosibiřský. Disjunktní areál – západní část areálu se rozkládá od Německa přes východní část střední Evropy, Balkán, Pobaltí, jižní Finsko, evropské Rusko po střední Sibiř a Kazachstán; východní část rozšíření zaujímá Mandžusko, Dálný východ a Japonsko. V posledních letech přibývá hlášení o výskytu na celém západním areálu výskytu babočky vrbové, např. na Slovensku nebo v Polsku. Od roku 2010 se začal motýl šířit v jižním Finsku a jihovýchodním Švédsku. Velká invaze byla zaznamenána v roce 2014 v Dánsku, znovu nalezen byl také v Německu. V roce 2014 dokonce objeveni zalétlí motýli poprvé v Holandsku, Belgii, Norsku a Velké Británii.
Biotopová vazba. Lužní lesy podél vodních toků.
Živná rostlina housenek. Různé druhy vrb (Salix spp.) a jilmů (Ulmus spp.). V ČR potvrzen žír na vrbě popelavé (Salix cinerea) na převislé větvi nad vodní hladinou (Litovelské Pomoraví, 24.5.2019, 1 larvální hnízdo, V. Holec foto).
Vývoj. Jednogenerační (červenec – hibernace – květen). Motýl žije celoročně, přezimuje jako imágo. Samice kladou vajíčka ve shlucích, preferují větve visící nad vodou. Housenky jsou gregarické.
Chování. Nestudováno. Solitérně žijící druh, příležitostný migrant schopný dálkových výsadků.
Podobné druhy v ČR. Babočka jilmová (Nymphalis polychloros).
Rozšíření v ČR. V minulosti rozšířený především na Moravě. Nálezy z Čech jsou ojedinělé a většinou velice staré. Ve středním Polabí a v jižních Čechách nalezeni ještě v 60. letech 20. století dva zalétlí jedinci (Strunkovice nad Blanicí [6950] – 1967; Pečky [5956] – 1963). Poslední doklady z jižní a střední Moravy donedávna pocházely z 50. let 20. století. Motýl byl proto donedávna u nás považován za vyhynulý druh. První recentní hlášení k babočce vrbové pocházelo z Chřibů na východní Moravě v roce 2005 (Buchlovice, 6.8.2005, 1 samec, O. Ježek leg. et coll., J. Beneš revid.). Druhý moravský jedinec byl fotograficky doložen v v Hostýnských vrších (Rusava, 11.4.2007, 1 samice, foto P. Tomáš). Zatím poslední nálezy doloženy z Blanska (2.3.2014, 1 ex., foto M. Koupý), Hluku (22.6.2014, 1 ex., foto M. Palička), Ochozu u Brna (Údolí Říčky, 24.3.2015, 1 ex., foto M. Koupý), Sloupu (11.4.2015, 1 ex., foto M. Koupý), Petrovice u Karviné (12.4.2015, 1 ex., foto J. Drlíková), Jablunkova – Návsí (17.3.2019, 1 ex., foto R. Walica), Města Libavá (10.7.2015, 3 ex., J. Paták leg. et coll., J. Beneš revid.), Kobeřic u Brna (27.3.2016, 1 ex., foto P. Frýbort), Štramberku (3.4.2016, 1 ex., foto K. Stonavský), Sedlnic u Nového Jičína (6.4.2018, 1 ex., foto M. Kostelník) a na Břeclavsku (Lány – Dlouhý hrúd, 5.4.2017, 1 ex., V. Křivan observ.). V roce 2013 a 2018 potvrzena také v jižních Čechách (NPR Stará a Nová řeka, 1.5.2013, 1 ex., foto P. Tichý a A. Auer; 7.5.2018, 3 ex. P. Vrba leg. et coll.; 26.6.2018, 1 ex., P. Vrba foto) a v roce 2017 nově také ve východních Čechách (Lázně Bohdaneč, 25.3.2017, 1 ex., foto A. Pavlíčko). V roce 2014 vícekrát hlášena ze Slovenska a Polska, nejblíže z polského Dolního Slezska (Opolský region, Siestrzechowice u Nysy, 30.3.2014, J. Wójcicki), 7 km od hranice České republiky blízko Vidnavského výběžku. V roce 2016 doložena v polské části Orlických hor, 360 metrů od hranice Čech (Mostowice, údolí Divoké Orlice, 27.3.2016, 1 ex., foto D. Breiter).
Ohrožení a ochrana. Donedávna pocházely poslední české nálezy z roku 1967 a moravské z roku 1954 a druh byl brán za vymřelý. Nově u nás doložen již 17x po téměř čtyřiceti letech především na Moravě a ve Slezsku (2005, 2007, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019), čtyřikrát z toho také v Čechách (2013, 2017 2018). V současnosti druh považujeme za vzácného zatoulance. Kromě Třeboňska se u nás nepodařilo znovu potvrdit výskyt babočky na žádné lokalitě, kde byla před tím nalezena, v následujícím roce. Významný ústup byl dříve hlášen i z dalších evropských zemí, přestože ne tak výrazný, jako u babočky bílé L (Nymphalis vaualbum). Ze zemí na západní hranici areálu hlášeny většinou jen jednotlivé kusy. Je tedy možné, že se jedná o “výsadky” za hranici trvalého výskytu druhu. I ruští autoři zmiňují nápadné fluktuace v početnosti.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
Larvy
Biotopy
Kopulace
