Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 751,4kB) >>>
Perleťovec dvouřadý - Brenthis hecate (Denis & Schiffermüller, 1775)
Délka předního křídla: 20-24 mm
Areál. Pontomediteránní. Ostrůvkovitě Španělsko, jižní Francie, Itálie, jih střední Evropy, Balkán, Ukrajina, jižní Rusko, Turecko, Střední východ, Střední Asie po Altaj.
Biotopová vazba. Lesostepi a suché květnaté louky se skupinami stromů a keřů.
Živná rostlina housenek. V západní a jižní Evropě prokazatelně na tužebníku obecném ( Filipendula vulgaris ), na západním Slovensku rovněž (L. Víťaz pers. com.). Velmi pravděpodobně na této rostlině žijí i moravské populace.
Vývoj. Jednogenerační (konec května – červenec). Vajíčka kladena jednotlivě na vrcholy živné rostliny, přezimuje vyvinutá larva ve vajíčku, housenky se líhnou brzo na jaře, jsou silně heliofilní a žír provádějí ve dne. Bionomie ve střední Evropě nestudována.
Chování. Populační ekologie ani chování nebyly studovány. Samci patrolují, jako u ostatních perleťovců, motýl bývá na lokalitách početný.
Podobné druhy v ČR. Perleťovec kopřivový ( Brenthis ino ) a p. ostružinový ( B. daphne ).
Rozšíření v ČR. Pouze na jihovýchodní Moravě. Především v Bílých Karpatech, kde je místy hojný. Hlášen však i z jižních svahů Ždánického lesa a ze Strážnicka (kam se zřejmě rozšířil v poslední době).
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Charakteristický druh bělokarpatských “orchidejových luk”, jež jsou co do diverzity vegetace i hmyzu, včetně motýlů, jedněmi z nejbohatších stanovišť ve střední Evropě. Bělokarpatské louky vznikly na místě řídkých pastevních lesů, jejichž pozůstatkem jsou roztroušené solitérní stromy nebo skupinky stromů, jež loukám dodávají charakteristický “savanový” charakter. V minulosti bývaly jednou ročně sečené, na podzim pak místy vypásané. Až nyní je při managementu bráno v potaz i entomologické hledisko: při kosení jsou ponechávány širší nekosené pruhy apod. Jedná se o zásadní změnu k lepšímu, zoufale však chybí vědecky založený monitoring.
 |
 |
 |
 |
