Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 976,6kB) >>>
Ohniváček černočárný - Lycaena dispar (Haworth, 1803)
Délka předního křídla: 14-21 mm, náš největší ohniváček.
Areál. Eurosibiřský. Velmi lokální na izolovaných stanovištích v západní Evropě. Souvislejší populace od jižní Moravy do severního Řecka, přes evropské Rusko po Dálný východ. V Evropě několik poddruhů lišících se bionomií i stanovištními nároky: ve střední a východní Evropě L. d. rutilus (Werneburg, 1864).
Biotopová vazba. Podmáčené či bažinaté louky, okraje vodních toků. Též na ruderálních mokřadech: strouhy, meliorační kanály, zarostlá pole, břehy hlinišť a pískoven, průmyslové areály, dna lomů. Omezen na nížiny a pahorkatiny (do 500 m n. m.).
Živná rostlina housenek. Širokolisté šťovíky (Rumex), zejména š. tupolistý (R. obtusifolius), š. kadeřavý (R. crispus) a š. koňský (R. hydrolapathum).
Bionomie. Dvougenerační (duben až červen a červenec až září). Mladé housenky vyžírají spodní stranu listu živné rostliny. Dospělá housenka je zelená, bez výrazné kresby, ve dne se ukrývá na přízemní části rostliny. Kuklí se na rostlině nebo při zemi. Imágo jarní generace je u obou pohlaví výrazně větší, než u druhé generace.
Chování. Samci jsou teritoriální a sedentární. Na proletující samice vyčkávají na osluněné vyšší vegetaci (často trávy ca 0,5 m vysoké), kde sedí s rozevřenými křídly. Na vhodných biotopech se objevují pravidelně mnoho let po sobě. Samice mají velkou disperzní schopnost, lze je zastihnout (zvláště v jarní generaci) jednotlivě všude v krajině.
Podobné druhy v ČR. Ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae), o. janovcový (L. thersamon), samice o. modrolemého (L. hippothoe) a o. černoskvrnného (L. tityrus).
Rozšíření v ČR. V minulosti žil v Čechách zaručeně na jihu a jihovýchodě území, vymizel v první polovině 20. století. Na Moravě byl ještě na počátku 20. století považován za velkou vzácnost, omezenou na jih území. Zhruba od poloviny 20. století začal expandovat na sever, pronikl do jihozápadních údolí Nízkého Jeseníku, severního předhůří Beskyd a Moravské brány. Po roce 2000 osídlil také Ostravsko, Karvinsko, Opavsko, Krnovsko a Osoblažsko. V současnosti žije tedy na celé Moravě kromě vysokých poloh. V Čechách byl znovunalezen roku 1991, po roce 2000 známo několik nálezů z jižních Čech a zjištěn pravidelný výskyt v České Třebové a ve Frýdlantském výběžku, v posledních letech se dále rožšířil do východních Čech (např. Svitavsko, Podorličí a Polabí), v jižních Čechách se již vyskytuje pravidelně (např. Českobudějovicko a Třeboňsko) a zcela nově pronikl ze západu i do středních Čech. Masivní expanze motýla ve střední Evropě i nadále pokračuje.
Ohrožení a ochrana. V posledním desetiletí není ohrožen, naopak výrazně zvětšuje areál rozšíření a osídluje často ruderální stanoviště. Expanze je zřejmě vysvětlitelná masovým používáním dusíkatých hnojiv, jež vedlo k expanzi širokolistých šťovíků na dříve relativně oligotrofní stanoviště. V ČR a EU legislativně chráněn.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
