Mapování a ochrana motýlů České republiky: † Okáč středomořský

† Okáč středomořský - Hyponephele lupina (Costa, 1836)

Okáčovití – Satyrinae
Délka předního křídla: 21-24 mm
Areál. Pontomediteránní. Severozápadní Afrika; v Evropě podél celého pobřeží Středozemního moře, Panonie, severní hranice areálu prochází Českou republikou a Slovenskem, dále přes Balkánský poloostrov, jižní Rusko, Turecko a Blízký východ po jihozápadní Sibiř a Mongolsko.
Biotopová vazba. Ve střední Evropě pouze písčiny.
Živná rostlina housenek. Není známa.
Vývoj. Jednogenerační (červen – srpen). Vajíčka kladena jednotlivě na suchý materiál poblíž trsů trav, přezimuje housenka.
Chování. Nestudováno. Protandrický druh. Párovací strategií je vyčkávání samců na otevřených plochách písku nebo kamenech. Dospělci často sají na květech nebo vlhké půdě.
Podobné druhy v ČR. Okáč šedohnědý ( Hyponephele lycaon ), o. luční ( Maniola jurtina ).
Rozšíření v ČR. Druh byl “objeven” podle sbírkových exemplářů až v 90. letech 20. století, přičemž všechny nalezené doklady ve sbírkách pocházely z oblasti jihomoravských vátých písků (Bzenec, Hodonín, Moravany, Moravský Písek) z poloviny 20. století, případně byly ještě starší. Poslední nález pocházel z roku 1960. Objev dokladů o výskytu druhu, který se dosud vyskytuje v sousedním Záhoří na Slovensku, vedl k intenzívní snaze dokázat recentní výskyt druhu. Všechny tyto snahy se ovšem minuly účinkem a druh je nutné pokládat za vyhynulý.
Ohrožení a ochrana. Vyhynul (1960) v důsledku zarůstání a zalesňování zbývajících vátých písků borovicí. Dosud se však vyskytuje na slovenském Záhoří. Biotopy slovenské populace jsou využívány jako vojenský prostor, což pro tento druh, který je závislý na disturbancích, zajišťuje ideální management (pojezdy pásových vozidel, občasné požáry atd.). Tamní populace si zaslouží výzkum početnosti, populační struktury, bionomie i chování. Výsledky z jejich výzkumů by mohly být využity při projektu reintrodukce druhu na moravské lokality. Podmínkou reintrodukce je pokračující územní ochrana existujících zbytků vátých písků na Moravě (bránění sukcesi a zajištění mechanického narušování povrchu) a příprava vhodných lokalit (využití potenciálu pískoven).