určovací klíč (PDF, 514,6kB) >>>
Modrásek nejmenší - Cupido minimus (Fuessly, 1775)
Délka předního křídla: 11-14, náš nejmenší modrásek.
Areál. Eurosibiřský. Od Španělska přes téměř celou Evropu včetně jihu Británie, temperátní Asii a Mongolsko po Dálný východ.
Biotopová vazba. Suché stepní lokality, vyprahlé svahy, suché úvozy, tankodromy, staré lomy, železniční náspy, ruderály, okraje cest, staré vinice atd.
Živná rostlina housenek. Především úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria).
Vývoj. Dvougenerační (duben – červen, červenec – srpen), v chladnějších oblastech může mít jen jednu generaci (květen – červenec). Samice klade vajíčka na poupata živné rostliny, často jich bývá na jednom květenství i na jednotlivých květech více. Housenka vyžírá květní poupata, je kanibalistická a fakultativně myrmekofilní; u poslední generace téměř vzrostlá housenka přezimuje.
Chování. Nenápadný, může unikat pozornosti, ale na vhodných
místech bývá početný. Jeho přítomnost se nejlépe zjistí výskytem požerku larev v květech úročníku. Žije v nepočetných, navzájem izolovaných sedentárních populacích s velmi malou schopností šířit se na nová místa. Imága jsou poměrně málo aktivní. Samci vyčkávají často hromadně na samice na malých keřících či vysokých trsech bylin, vykazují tedy známky hromadného toku (”lek”). Mladé nespářené samice tato místa vyhledávají, starší se zdržují poblíž trsů živných rostlin, často se sluní, sají nektar či kladou. Po vykladení se mohou znovu spářit. Samci občas sají vlhkost z půdy, či sedají na tlející materiál.
Podobné druhy v ČR. Další modrásci rodu Cupido (ti však mají na zadních křídlech alespoň malou ostruhu), samice modráska lesního (Cyaniris semiargus) – která je však větší.
Rozšíření v ČR. Roztroušeně na celém území, nyní hojněji především v teplých oblastech. V regionálním měřítku řada kolonií vymřela. Největší úbytek populací v jižních a východních Čechách, na Vysočině a severní Moravě.
Ohrožení a ochrana. Nepatří mezi ohrožené druhy, ale v řadě regionů lokálně vymírá. Je vázán na výskyt živné rostliny, která prosperuje pouze na výslunných místech s nízkou řídkou vegetací. Imága však vyžadují mozaiku krátkostébelného porostu střídající se s plochami vyšších travin, kvetoucích bylin a nízkých keřů. Taková místa bývají bezprostředně ohrožená přerůstáním dřevin. Jako vhodný management se v Anglii ukázala rotační pastva několika kusů skotu (pastva ovcemi v letním období je nevhodná, protože ovce přednostně vypásají živnou rostlinu s housenkami) nebo občasné mechanické narušování drnu buldozery či traktory a prořezávání dřevin. Motýl také obsazuje nová stanoviště v lomech a podél silnic. Zde jej ohrožují rekultivace a výsadba dřevin.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
Biotopy
Kopulace
