Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 857.9kB) >>>
Hnědásek černýšový - Melitaea aurelia (Nickerl, 1850)
Syn.: parthenie (Borkhausen, 1788)
Délka předního křídla: 15-18 mm
Areál. Západopalearktický. Od východní poloviny Francie, přes Belgii po jižní část střední Evropy a Balkánský poloostrov kromě Řecka. Na východ pak v jižním Polsku, Pobaltí, teplejší oblasti evropského Ruska, Kavkaz až po západní Sibiř, severní Kazachstán a Ťan-Šan. Vymřel v severní polovině Německa a ve všech zemích západní a střední Evropy výrazně ustoupil.
Biotopová vazba. Výslunné skalní stepi, sprašové stepi a lesostepi, obvykle s jižní expozicí, porostlé nízkostébelnou a řídkou křovinatou vegetací. V Českém krasu ve starých opuštěných lomech, v okolí Prahy na raně sukcesním xerotermním biotopu v lemu dálnice, v Bílých Karpatech vysýchavé plochy na květnatých orchideových loukách.
Živná rostlina housenek. Na Moravě s jistotou jitrocel prostřední ( Plantago medium ). Někdy bývají uváděny i další druhy: rozrazily ( Veronica spp.) a černýše ( Melampyrum spp.).
Vývoj. Jednogenerační (červen – červenec). Vajíčka kladena v kupičkách na listy živné rostliny. Mladé larvy žijí gregaricky, po přezimování žijí dospělé larvy jednotlivě a na jaře se často sluní.
Chování. Protandrický druh. Obě pohlaví vykazují většinou letové aktivity (samci nejvíce patrolují ) a přijímání potravy, nejčastěji na květech chrastavce ( Knautia spp.). V Čechách většinou malé a izolované populace, na některých lokalitách jihovýchodní Moravy jsou kolonie velice početné.
Podobné druhy v ČR. Hnědásek podunajský ( Melitaea britomartis ), h. jitrocelový ( M. athalia ), h. rozrazilový ( M. diamina ).
Rozšíření v ČR. V minulosti roztroušeně rozšířen v teplejších regionech po celém území. Na většině známých míst výskytu vymřel už v první polovině 20. století. V současnosti přežívá v Čechách pouze na několika místech Českého krasu, v okolí Dobříše a nově potvrzen na několika místech lounského Středohoří. Na pošumavských vápencích (Rábí) a ve středním Polabí, kde byl hlášen ještě v 80. letech 20. století, je v současnosti nezvěstný. Na Moravě přežívá na Prostějovsku, v Moravském krasu, na Pálavě, v podhůří Ždánických vrchů a Chřibů, Bílých Karpatech a na několika málo dalších lokalitách jihovýchodní Moravy, v 80. letech 20. století i v Hostýnských vrších. Vymizel na celé severní a jihozápadní Moravě. Situace je komplikována obtížnou determinací druhu (mnozí lepidopterologové jej nedokáží spolehlivě rozpoznat a zaměňují jej především s hnědáskem podunajským – Melitaea britomartis nebo i s dalšími příbuznými druhy).
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený, vymírající druh, a to prakticky v celé Evropě. Příčiny ústupu pravděpodobně obdobné jako u jiných xerotermofilních motýlů: zarůstání stepí a stepních enkláv po omezení pastvy, záměrné zalesňování a spontánní zarůstání dřevinami a s tím související izolace přežívajících populací. Druh obývá stanoviště, kde se střídají plochy raných sukcesních stadií xerotermích biotopů s plochami dlouhostébelných trávníků. Cílený management pro druh je proto nutný. Vhodná je obnova extenzivní pastvy několika kusů dobytka, odstraňování dřevin a mozaikovité sečení. Zkušenosti ze středních Čech, kde druh osídlil náhradní stanoviště poblíž zarůstajících xerotermů (staré vápencové lomy v Českém krasu či xerotermy vzniklé odstraněním dřevin při okraji dálnice u Prahy), ukazují, že je nutné na takových antopogenně vzniklých plochách urychleně zamezit lesnickým a zemědělských rekultivacím, či ”zkrášlování” výsadbou cizokrajných okrasných dřevin. Naopak je nutné ponechat taková místa přirozené sukcesi a na nejcennějších částech provádět cílený management podporující výskyt xerotermofilních organismů.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
