určovací klíč (PDF, 976,5kB) >>>


Syn.: maja (Cramer, 1775)
Délka předního křídla: 32-42 mm, největší evropský perleťovec.
Areál. Mediteránní. Od Kanárských ostrovů, severní Afriky, Španělska a Francie přes celé Středomoří, Alpské země, Balkánský poloostrov, jižní polovinu východní Evropy po Střední Východ, Střední Asii, Afgánistán a severní Indii. Severní hranice výskytu v České republice a na Slovensku, už v Maďarsku je druh hojnější.
Biotopová vazba. Světlé lesy, akátové porosty a lesostepi, rumištní vegetace podél zavodňovacích kanálů (Maďarsko) apod.
Živná rostlina housenek. Různé druhy violek ( Viola spp.).
Vývoj. Jednogenerační (červen – srpen). Málo studovaný. Housenky žijí solitérně, přezimují.
Chování. Výrazně strukturovaná denní aktivita, dopoledne se imága shromažďují na květech bodláků a podobných rostlin, kde sají nektar. Kolem poledne se samice ukrývají ve stínu, kdežto samci sedají na větve stromů ve výšce 2-3 metrů (vyčkávací párovací strategie), odtud prudce vylétávají za jakýmkoli létajícím objektem.
Podobné druhy v ČR. Perleťovec stříbropásek ( Argynnis paphia ).
Rozšíření v ČR. Ojedinělý výskyt znám z jižní poloviny Moravy, odkud byl v první polovině 20. století hlášen pravidelně; pouze jedenkrát v roce 1936 nalezen v jižních Čechách. V Maďarsku jej pokládají za “fluktuující druh” s velkými výkyvy početnosti i rozšíření, uvádí se, že v 70. a 80. letech 20. století tam prakticky vymizel a v 90. letech je opět hojný. S těmito fluktuacemi, jež jsou zřejmně způsobeny kolísáním klimatu, pravděpodobně souvisí, že je od 90. let 20. století na jižní Moravě opět jednotlivě nalézán (Pálava, Hodonínsko). Je zřejmé, že tento dobrý letec je schopen migrovat za hranice stálého areálu a při takových “výsadcích” zakládá dočasně přežívající kolonie.
Ohrožení a ochrana. V ČR probíhá severní hranice rozšíření, druh se však u nás nevyskytuje trvale a jeho výskyt zjevně závisí na početnosti v jižnějších zemích. Je možné, že se rozšíří s oteplováním klimatu.

| Samec. Foto J. Dvořák | Samice, Dalmácie, 2004. Foto F. Slamka | Samec, Kazachstán, 2007. Foto J. Mach |