Mapování a ochrana motýlů České republiky: † Okáč stínovaný - Lasiommata petropolitana (Fabricius, 1787)

† Okáč stínovaný - Lasiommata petropolitana (Fabricius, 1787)

Okáčovití – Satyrinae
Syn.: hiera auct.
Délka předního křídla: 20-22 mm
Areál. Eurosibiřský. Disjunktní areál: horské oblasti Evropy (Pyreneje, Alpy, Apeniny, Karpaty, balkánská pohoří), východní Polsko, Pobaltí, Fenoskandie, severní Turecko a evropské Rusko přes Sibiř až po Dálný východ.
Biotopová vazba. V Karpatské oblasti na pasekách, lesních loukách, kamenitých stráních, světlých suťových lesích a podél lesních cest v pásmu bučin a smrčin. V minulosti doložen také v nižších polohách ve skalnatých kaňonech v okolí Brna. Tento typ výskytu by odpovídal situaci v Rakousku, kde se v minulosti vyskytovaly nížinné populace v údolí Dunaje.
Živná rostlina housenek. Různé druhy trav z rodů lipnice (Poa sp.), kostřava (Festuca sp.) a srha (Dactylis sp.).
Vývoj. V Karpatech jednogenerační (květen – červen), přičemž u jedinců z jihu Alp bylo zjištěno, že dlouhá fotoperioda během larválního vývoje může indukovat vznik druhé generace, případně “smíšenou” situaci, kdy se část larev z 1. generace vylíhne ještě téhož roku, druhá část až v následující sezóně. Starý nález imág ze 30. července 1942 z jižní Moravy by napovídal výskytu druhé generace i v nízkých polohách střední Evropy.
Chování. Nebylo podrobně studováno. Samci se líhnou dříve než samice, jsou teritoriální například podél rozbahnělých lesních cest. Motýl je dobrý letec. Výskyt na pasekách napovídá na vazbu na raná sukcesní stadia v horských lesích. V tom případě by motýl v krajině přežíval díky “stopování” vhodných periodicky vznikajících a zanikajících biotopů (např. paseky či světliny v suťových lesích).
Podobné druhy v ČR. Okáč ječmínkový (Lasiommata maera).
Rozšíření v ČR. Historicky pouze na Moravě. Současné údaje neexistují, více starších nálezů pochází z vyšších poloh Hostýnských vrchů, Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů, Javorníků a severu Bílých Karpat (Nedašov). V první polovině 20. století hlášen ojediněle i mimo Karpaty z okolí Znojma, Brna, Náměště nad Oslavou a Olomouce (pouze z okolí Brna je druh doložen dokladovým materiálem; v případě starých hlášení ze Znojma a Olomouce se může jednat o záměnu za okáče ječmínkového (L. maera). Poslední doklady pocházejí ze severních Bílých Karpat, Vsetínských vrchů, Javorníků a Beskyd ze 70. let 20. století, poslední nález pak z okolí obce Bílá z roku 1975. V první dekádě nového milénia probíhal ve Vsetínských vrších, Javorníkách, Beskydech a Bílých Karpatech intenzivní výzkum denních motýlů a po okáči bylo také cíleně pátráno, druh zde však již nebyl potvrzen. V současnosti se motýl nejblíže vyskytuje v příhraniční nepočetné populaci na skalnatých lesostepích a v řídkých, světlých suťových lesích vršateckého bradla v Bielých Karpatech; více rozšířený a lokálně hojný je motýl až ve Strážovských vrších (L. Víťaz pers. comm.).

Všechny historické nálezy druhu v České republice shrnuty v publikaci Spitzer et al. 2017 zde
Ohrožení a ochrana. V ČR vymřelý (1975). Hodnocení příčin vymizení je při současném stavu znalostí obtížné, zcela jistě měly vliv změny v lesním hospodaření a útlum tradiční extenzivní pastvy ve vyšších polohách. Relativně velká část hřebenových a horských pastvin v oblasti moravských Karpat byla v období po 2. světové válce zalesněna, což vedlo k úbytku biotopů. Současné lesy jsou navíc výrazně stinnější než v minulosti. Skalnaté otevřené biotopy, které motýl v současnosti obývá na Slovensku, v moravských Karpatech nyní zcela chybí.