Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 1008,1kB) >>>
† Okáč lipnicový - Pyronia tithonus (Linnaeus, 1771)
Okáčovití – Satyrinae
Délka předního křídla: 18-22 mm
Areál. Atlantomediteránní. Od severozápadní Afriky přes jih Velké Británie a Irsko, celá západní Evropa, Německo, Maďarsko, Rumunsko, Středomoří, Balkán a západní Turecko. Vymizel v celé západní polovině Polska (kam se opět začíná šířit z Německa), v České republice a na Slovensku. Naopak ve Velké Británii se hranice areálu v 90. letech 20. století posunula k severu.
Biotopová vazba. Pro ČR údaje chybí, v Německu vlhké, ale teplé biotopy na okrajích lesů, živé ploty atd. V Británii a Středomoří i křoviny mezi poli, živé ploty aj.
Živná rostlina housenek. Trávy, udávají se kostřava červená ( Festuca rubra ), jílek vytrvalý ( Lolium perene ) a psineček rozkladitý ( Agrostis capillaris ) aj.
Vývoj. Jednogenerační (červenec – srpen). Samice klade vajíčka jednotlivě na místa nacházející se v polostínu. Larva žije solitérně, přezimuje.
Chování. Ve Velké Británii bylo zjištěno, že samci tráví i několik dní po sobě v keřích a jejich blízkosti, kde vyčkávají na samice. Mají zde jakási dočasná teritoria, po několika dnech je mohou opustit a hledat si teritoria jinde, vzdálená i několik stovek metrů. Populace jsou vcelku sedentární. Mikrodistribuce motýlů je úzce spjata s keři či křovinatými lemy. Polostín, který keře zajišťují, je důležitý pro termoregulaci za vysokých teplot, neboť dospělci v křoví nacházejí úkryt před přehřátím.
Podobné druhy v ČR. Okáč luční ( Maniola jurtina ).
Rozšíření v ČR. Přestože se druh vyskytoval v okolních zemích, byl u nás jeho výskyt vždy zpochybňován (srov. Sterneck 1929, Králíček a Povolný 1980, Králíček a Gottwald 1984, Laštůvka 1993, 1998). Stará hlášení z 19. století ze západních (okolí Chebu a Loketsko) a severních Čech (Litoměřicko, okolí Kralup nad Vltavou) neuznává ve svém prodromu již Sterneck (1929). Ojedinělý výskyt na přelomu 19. a 20. století ze severní Moravy (okolí Fulneka a Nového Jičína) uvádí Skala (1912, 1923) a z Chřibů Hachler (1942). Poslední a zároveň dokladovaný exemplář byl uloven na Hádech u Brna ve 40. letech 20. století (Povolný a Gregor 1946) a byl interpretován jako příklad zavlečení cizího druhu na naše území (Laštůvka 1998).
Rozšíření okáče lipnicového na severní Moravě však očividně navazovalo na doložený historický výskyt v polském Slezsku (srov. Wocke 1872, Wolf 1927) a v severních či západních Čechách na německé lokality. Z Polska však začal v první polovině 20. století ustupovat na západ a nakonec se udržel jen na hranici s Německem, kde na počátku 90. let 20. století vymřel (srov. Buszko 1997). Podobný ústup druhu zaznamenán i v severovýchodním Německu. Na konci 90. let 20. století se začal okáč lipnicový ve střední Evropě opět šířit na východ: expanze druhu ve východním Německu, návrat do Polska ze Saska, v Bavorsku hlášen z okolí Regensburgu a Nürnbergu (všechny údaje z Německa, O. Kudrna pers. com., srov. Kudrna 2002). Více lokalit hlášených z minulosti a existence dokladového materiálu (několik starých exemplářů z Čech, O. Kudrna pers. com.; jeden doklad z Moravy) potvrzují historický výskyt druhu na našem území. Navíc motýl zaznamenal ve středoevropském prostoru za posledních sto let rapidní úbytek a následnou expanzi.
Ohrožení a ochrana. Vymřelý (1945). Příčiny ústupu okáče lipnicového nejsou známy, ale jednalo se zjevně o celoevropské zmenšování areálu směrem na západ. V současnosti žije motýl nejblíže v Sasku nedaleko českých hranic (okolí Bautzen) a není vyloučeno, že se opět rozšíří na naše území.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
