určovací klíč (PDF, 725,1kB) >>>   

Modrásek pumpavový - Aricia artaxerxes (Fabricius, 1793)


Syn.: allous (Geyer, 1837), inhonora (Jachontov, 1909)
Rozpětí křídel: 26-30 mm, délka předního křídla: 12-15 mm
Areál. Palearktický. Severní Afrika, v Evropě rozšířen ostrůvkovitě v horách a na severu. Na východ sahá rozšíření až k Altaji, Bajkalu, přes Mongolsko po ruský Dálný východ. Ve střední Evropě žije poddruh Aricia artaxerxes allous (Geyer, 1837), jehož odlišení od tmavých forem příbuzného modráska tmavohnědého (Aricia agestis) je velice problematické – doposud je zde spolehlivě znám na základě analýzy DNA v Alpách, ve středoněmeckých pohořích Harz a Mittelgebirge, jižních Čechách a v severním Maďarsku; dále hlášen ze severního a severovýchodního Polska a středního a jižního Slovenska. Molekulárními metodami potvrzena blízká příbuznost populací A. artaxerxes ze severu Velké Británie a Skandinávie. V Evropě je mnohem lokálnější a vzácnější než Aricia agestis.
Biotopová vazba. V České republice velmi květnaté xerotermní pastviny, skalní stepi na bazickém podkladu, také vápencové lomy.
Živná rostlina housenek. V západní Evropě devaterník dvoubarvý (Helianthemum nummularium), u nás v místě výskytu motýla roste devaterník velkokvětý tmavý (H. grandiflorum obscurum); v SV Polsku kakost krvavý (_Geranium sanquineum _), dále na východ další druhy kakostů. Živná rostlina v ČR známa není.
Vývoj. Jednogenerační (červen až červenec). Samice klade vajíčka na svrchní stranu listu vrcholu živné rostliny a na květní poupata. Larva po vylíhnutí minuje na spodní straně listů, později požírá celé listy. Je fakultativně myrmekofilní a přezimuje.
Chování. Nestudováno. Žije v nepočetných, sedentárních populacích.
Podobné druhy v ČR. Modrásek tmavohnědý (Aricia agestis) – m. pumpavový má však pouze jednu generaci mezi dvěma pokoleními m. tmavohnědého; samice m. vičencového (Polyommatus thersites), samice m. jehlicového (P. icarus).
Rozšíření v ČR. Zatím nedostatečně prozkoumáno. Na základě analýzy DNA barcodingu materiálu z Čech i Moravy dosud spolehlivě ověřen recentní a zároveň historický výskyt pouze na pošumavských vápencích v jižních Čechách – v okolí Českého Krumlova (7151), kde žije společně s m. tmavohnědým (A. agestis) (Bartoňová et al., in prep.). V minulosti nebyl rozlišován od Aricia agestis a poprvé je u nás v literatuře uveden až v roce 1970 z Moravy (Hodonín). Výskyt na Moravě však dosud nebyl ověřen na základě analýzy DNA a proto ho tam nepokládáme za spolehlivý ani pravděpodobný. Stanovení rozšíření druhu v celé střední Evropě vyžaduje úplnou revizi molekulárně-genetickými metodami na základě co nejrozsáhlejšího materiálu.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený, známý u nás dosud jen z jediné izolované a málo početné populace v jižních Čechách (rozloha jihočeských biotopů je menší než 0,5 km2). Je vázán na květnaté suché stráně s periodicky narušovaným drnem, na kterých je, či dříve byla provozována extenzivní pastva. Zkušenosti z Velké Británie a místa výskytu v jižních Čechách ukazují, že druh prosperuje na extenzivně vypásaných lokalitách a v nerekultivovaných vápencových lomech. Proto by management jeho lokalit měl obsahovat kombinaci odstraňování náletových dřevin, jemnozrnné mozaikové seče a občasné pastvy smíšeného stáda ovcí a koz.

Fotogalerie

Imága

Samice, jižní Čechy, 6.2006. Foto Z. Hanč
Samice, jižní Čechy, 6.2006. Foto Z. Hanč
Samec, jižní Čechy, Českokrumlovsko, 6.2017. Foto Z. Hanč
Samec, jižní Čechy, Českokrumlovsko, 6.2017. Foto Z. Hanč

Biotopy

Jižní Čechy, Českokrumlovsko, 6.2017. Foto Z. Hanč
Jižní Čechy, Českokrumlovsko, 6.2017. Foto Z. Hanč
---