určovací klíč (PDF, 1MB) >>>
Modrásek vikvicový - Polyommatus coridon (Poda, 1761)
Délka předního křídla: 16-18 mm
Areál. Evropský. Od severního Španělska a jihu Velké Británie přes západní a střední Evropu, Itálii, Balkán a jih východní Evropy po jižní Ural.
Biotopová vazba. Stepi a lesostepi, skalnaté svahy, vyprahlé svažité pastviny, písčiny, řídké borové lesy, náspy podél silnic, železnic a říčních navigací, lomy (zvláště vápencové).
Živná rostlina housenek. V ČR především čičorka pestrá ( Coronilla varia ), méně podkovka chocholatá ( Hippocrepis comosa ).
Vývoj. Jednogenerační (červenec – září). Vajíčka kladena jednotlivě na stonky živných rostlin. Přezimují vajíčka s plně vyvinutými housenkami, ty jsou fakultativně myrmekofilní. Mravenci je hlídají a pečují i o kukly, jež produkují mravenci vyhledávané sekrety, zatímco jsou zahrabány v mraveništích. Bylo zjištěno, že kladoucí samice a vyvíjející se larvy jsou mnohem méně vybíravé s ohledem na mikroklima a výšku drnu, než příbuzný modrásek jetelový ( Polyommatus bellargus ).
Chování. Samci jsou pohyblivější než samice, druh může na vhodných biotopech vytvářet i velmi početné kolonie ”otevřeného” typu s velmi velkou pohyblivostí jedinců. Hojně navštěvuje květy, distribuce na biotopech je umístěním zdrojů nektaru silně ovlivněna. Kladoucí samice si vhodná místa vybírá při lezení po vegetaci. Většina jedinců bývá pozorována v ranních nebo naopak odpoledních hodinách, na noc se motýli shromažďují na plochách s vyšší vegetací.
Podobné druhy v ČR. Samice modráska jetelového ( Polyommatus bellargus ).
Rozšíření v ČR. V minulosti všeobecně rozšířený a hojný. V teplejších oblastech dosud řada početných populací, mnohé z nich však jsou navzájem izolované zcela nevhodnými biotopy. Vyhynul na nejsevernější Moravě a v některých krajích sudetského podhůří.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen, tak jako ostatní stepní modrásci rodu Polyommatus, protože nemá tak vyhraněné stanovištní nároky. Přesto vymizel z intenzívně obdělávané zemědělské krajiny. Přežívá buď na stepních lokalitách, nebo díky refugiím jako jsou disturbovaná antropogenní stanoviště. V lomech, hliništích, pískovnách atd. proto nedopustit zavážení ani lesnickou či zemědělskou rekultivaci; udržovat raná sukcesní stadia. Vytvořením vhodných nových biotopů v krajině (zářezy cest, drobné lomové stěny, pasené úhory atd.) usilovat o propojení dnes stále izolovanějších lokálních populací.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
Aberace
Kopulace
