určovací klíč (PDF, 896,4kB) >>>
Modrásek hořcový Rebelův - Maculinea alcon rebeli (Hirschke, 1904)
Syn.: xerophila Berger, 1946
Délka předního křídla: 17-19 mm
Areál. Západopalearktický. V západní a střední Evropě velmi ostrůvkovitě. Na východ jižní část evropského Ruska až po Altaj a Ťan-Šan. V současnosti je taxon na základě výsledků studia molekulární genetiky považován za xerofilní ”ekologickou rasu” modráska hořcového ( Maculinea alcon ). Oba ekotypy se liší živnou rostlinou, stanovištěm a hostitelskými druhy mravenců.
Biotopová vazba. Suché a výhřevné křovinaté stráně s nezapojeným drnem, často na bazickém podloží. Především extenzívní pastviny, v současnosti také tankodromy ve vojenských prostorech.
Živná rostlina housenek. V České republice potvrzen pouze hořec křížatý ( Gentiana cruciata ).
Vývoj. Jednogenerační (konec června – srpen), housenky se někdy vyvíjejí i dva roky. Samice kladou relativně velká vajíčka na poupata a do paždí listenů živné rostliny. Housenky žerou v semenících hostitelské rostliny 2-3 týdny, při větším počtu larev v jednom semeníku pozorována vzájemná predace. Po dosažení čtvrtého instaru si housenky vytvoří otvor ve spodní části semeníku, kterým propadnou pod živnou rostlinu, a čekají na objevení dělnicemi hostitelských mravenců rodu Myrmica (obligátní myrmekofilie). Pravděpodobnost úspěšné adopce prudce klesá s dobou, po kterou leží housenka pod živnou rostlinou. V mraveništích probíhá jednoletý nebo dvouletý vývoj. V průběhu adopčního obřadu komunikují housenky s mravenci prostřednictvím chemických atraktantů. V mraveništích housenky na mravencích parazitují. K vnitrodruhové predaci mezi housenkami a k požírání larev a vajíček mravenců dochází pravděpodobně pouze při nedostatku potravy. Mortalita housenek modrásků v mraveništích může dosáhnout až 80-90 %.
Chování. Protandrický, uzavřené sedentární populace (imága mají minimální disperzní schopnosti a většina z nich neopouští svá mikrostanoviště). Samice se zdržují v blízkosti živných rostlin, obě pohlaví sají nektar především na rostlinách z čeledi Fabaceae.
Podobné druhy v ČR. Modrásek očkovaný ( Maculinea teleius ).
Rozšíření v ČR. Velmi lokální, známo jen několik populací v českém a moravském termofytiku. Recentně zjištěn na Kokořínsku, Litoměřicku, v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Mladá-Milovice, na Znojemsku, ve Žďánických vrších a v Bílých Karpatech.
Ohrožení a ochrana. Vymírající, kriticky ohrožený. Ukončení tradičního managementu vede k zarůstání lokalit expanzivními druhy trav a keřů, tedy k nevyhnutelnému zániku modrásčích populací. Kolonie hostitelských mravenců se mohou v dostatečné početnosti a hustotě udržet pouze na lokalitách s nízkým a řídkým vegetačním krytem. Přežití životaschopných populací závisí na extenzívní pastvě či na jiných typech disturbancí, které zajišťují vhodné mikrostanovištní podmínky.
Nejvhodnějším způsobem obhospodařování je extenzivní pastva malých stád koz a ovcí. Na dlouhodobě neobhospodařovaných lokalitách je nutné nejdříve provést radikální asanační zásahy. Nezbytná je především likvidace náletových dřevin a maloplošné narušení drnu v okolí hořců, tak aby mohlo dojít k přirozenému zmlazení populace. Po těchto asanačních zásazích je možné přistoupit k obnově tradičního managementu nebo jeho simulaci. Ve vojenských výcvikových prostorech dochází k opakovanému maloplošnému zvratu do iniciálních fází sukcese především v důsledku pohybu vojenské techniky, výbuchům cvičné munice a lokálním požárům. Obdobné zásahy je možné využít k asanaci dlouhodobě neobhospodařovaných ploch. S ohledem na fenologii mravenců, rostlin i motýlů je nejvhodnějším obdobím pro radikální asanační zásahy zima, kdy jsou mravenci i housenky ukryty ve spodních částech mravenišť (až několik desítek cm pod povrchem půdy), a nemohou být přímo ohroženy.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
Vejce
Kladení
