Současné oteplování klimatu se čím dál tím výrazněji projevuje na změnách areálů rostlinných i živočišných druhů, i na uspíšení fenologických projevů jako je začátek kvetení nebo přílet stěhovavých ptáků. Není divu, že tyto trendy jsou velmi často pozorovány právě na populárních a hojně sledovaných denních motýlech. Jakmile se roku 1999 prokázalo, že řada evropských druhů posunuje své areály k severu(Parmesan at all 1999), vyvstala otázka, zda k obdobným posunům dochází i s ohledem na nadmořské výšky – zda motýli postupují z nížin do hor.
Důkazy takových posunů přišly zatím ze dvou zemí – z Británie(Hill at all 2002), a v ročním závěsu z České republiky, kde pro analýzu posloužily údaje sebrané při celostátním mapování motýlů(Konvička at all). Srovnání údajů o výškovém rozšíření v minulosti a současnosti ukázalo, že za posledních 50 let jen jeden motýl sestoupil do nižších poloh, ale 12 druhů vystoupilo do poloh vyšších. Tento statisticky vysoce průkazný trend je o to silnější, že se nezměnila výšková distribuce záznamů – jinými slovy, do hor vystoupili motýli, ale nikoli mapovatelé. Mezi onou dvanáctkou motýlů navíc nejsou jen druhy vzácné a ohrožené, u nichž by změny v rozšíření mohlo vysvětlit ničení stanovišť v nížinách, ale i druhy všeobecně hojné jako bělásek řeřichový, žluťásek řešetlákový a babočka osiková. To, že se změny projevily i na hrubé škále mapovacích čtverců, poukazuje na mnohem rozsáhlejší změny probíhající na lokální úrovni. České mapování motýlů tak přispělo ke studiu globálně významného trendu.