určovací klíč (PDF, 744,6kB) >>>   

† Žluťásek barvoměnný - Colias myrmidone (Esper, 1781)


Délka předního křídla: 23-25 mm
Areál. Evropský. V minulosti nesouvisle od Čech a jihovýchodního Německa přes Rakousko, Slovensko, jižní Litvu, Bělorusko a severní Balkán, po jižní Ural a severozápadní Kazachstán.
Biotopová vazba. Lesostepi, parková krajina “savanového” typu, přepásané záhumenky, výslunné lesní paseky v listnatých lesích nížin a pahorkatin, lesní ekotony typu průseků pod elektrickým vedením. V oblasti šumavského předhůří v minulosti i sjezdovky.
Živná rostlina housenek. Různé druhy čilimníků, zvláště čilimník černající (Chamaecytisus nigricans), č. řezenský (Ch. ratisbonensis) a č. nízký (Ch. supinus). V Bílých Karpatech čilimník rakouský (Ch. austriacus).
Vývoj. Dvougenerační (květen – červen, červenec – srpen), v teplých letech částečná třetí generace. Samice klade jednotlivě žlutavě bílá vajíčka převážně na horní listy nekvetoucích výhonků čilimníku. Přezimuje housenka, a to v zápředku na uvolněném listu pod živnou rostlinou. Kukla je lehce přichycena nejčastěji na živné rostlině.
Chování. Dobrý letec, jedinci jsou dobře vybaveni k překonávání několikakilometrových vzdáleností, stanoviště opouštějí především za potravou. Samci patrolují. V Bílých Karpatech, kde donedávna žila většina našich populací, druh tvořil rozsáhlou metapopulaci, v jejímž rámci docházelo k výměně jedinců mezi lokalitami.
Podobné druhy v ČR. Žluťásek čilimníkový (Colias crocea), ž. úzkolemý (C. chrysotheme).
Rozšíření v ČR. V minulosti byl lokálně rozšířen v celé České republice. V Čechách, kde dříve žil zvláště ve středu, na jihu a na východě území, zcela vyhynul v 70. letech 20. století. Nejdéle přežíval na jihovýchodním předhůří Šumavy u Lipna do roku 1978. Souběžně, nebo o něco dříve, zmizel i z navazujících rakouských lokalit. Vymizel i na celé Moravě, kde nejdéle přežíval na jihovýchodě území v Bílých Karpatech – do roku 2000 dokonce na několika lokalitách v početných populacích. Ještě před rokem 2005 byl každoročně pozorován ve více exemplářích, ovšem pak došlo ke zhroucení posledních populací. Na jeho posledních dvou lokalitách v Bílých Karpatech (NPR Čertoryje a Javorník nad Veličkou) byly v roce 2010 pozorovány celkem pouze tři exempláře; v následujících letech nebyl motýl při cíleném intenzivním průzkumu již vůbec zaznamenán.
Ohrožení a ochrana. Nejohroženější denní motýl Evropy, na hranici vymření v rámci celého svého areálu výskytu, v ČR vymřelý (od roku 2010). V EU chráněný (NATURA 2000); vymřelý v Německu (poslední nález z roku 2000), Rakousku (2005), Chorvatsku, Srbsku (2000), Slovinsku (2004), Maďarsku (2005), Litvě (1998) a v Bulharsku. Poslední, velmi malé populace přežívaly na západním Slovensku (Biele Karpaty, Povážský Inovec), ale i tam je druh nově po roce 2015 nezvěstný. O něco lepší situace je pouze ve východním Polsku, Rumunsku, Bělorusku a v Rusku. Hlavní příčinou ohrožení jsou sukcesní změny na lokalitách, související s absencí extenzivní pastvy, případně s ústupem od pařezinového hospodaření v řídkých teplých v lesích; v ČR zasadila motýlovi poslední ránu celoplošná strojová seč (často dvojí za rok) bělokarpatských luk v rámci zemědělských dotací – agroevniromentální opatření v rámci Programu rozvoje venkova. Jak jarní, tak i případná letní strojová seč byly prováděny právě v době vývoje housenek, kterým plošná seč nedala šanci na únik. Tak žluťásek barvoměnný vymizel z důvodů příliš aktivní, celoplošné a nepromyšlené péče o krajinu.
V případě reintrodukce motýla je nezbytným předpokladem zajištění optimálního managementu v CHKO Bílé Karpaty na všech v minulosti obývaných lokalitách a postupné rozšíření obývaného území. Optimálním managementem je na lesostepních lokalitách lehká extenzivní až toulavá pastva smíšených stád dobytka (skot, kozy), a to bez stálé přítomnosti zvířat na lokalitách: vhodné je například střídat roky, kdy se pase, s roky ”odpočinku”; příliš intenzivní výpas může naopak místní populace ohrozit. V lesích jižní části CHKO Bílé Karpaty bude do budoucna nutné místy obnovit pařezinové hospodaření, místy dokonce toulavou lesní pastvu. V případě lokalit, které jsou v současnosti udržovány sečením by sečení nemělo být celoplošné, ale postupné a mozaikovité, s ponecháním dočasně neposečených pásů a ploch. V celé oblasti výskytu musí být dbáno na údržbu širokých světlých lemů podél lesních cest, pod elektrickým napětím apod.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Slovensko, 5.2007. Foto M. Hrouzek
Slovensko, 5.2007. Foto M. Hrouzek
Slovensko. Foto L. Víťaz
Slovensko. Foto L. Víťaz
Slovensko. Foto L. Víťaz
Slovensko. Foto L. Víťaz
Samec, Bílé Karpaty, 2004. Foto J. Růžička
Samec, Bílé Karpaty, 2004. Foto J. Růžička
---