určovací klíč (PDF, 744,7kB) >>>   

Perleťovec mokřadní - Proclossiana eunomia (Esper, 1799)


Syn.: aphirape (Hübner, 1800)
Délka předního křídla: 17-21 mm
Areál. Holarktický. V Evropě souvisle rozšířen pouze na severu – Skandinávie a Pobaltí; jinde ostrůvkovitý výskyt: Španělsko, Francie, Belgie, Německo, Alpské země, Česká republika, východní Polsko a izolovaný výskyt na Staré Planině v Bulharsku. Na východ dále Bělorusko, severnější oblasti Ruska, Mongolsko, severní Čína a také Severní Amerika.
Biotopová vazba. Horská přechodová rašeliniště a jejich lemy (laggy) a také zamokřené horské louky (nejčastěji horské trojštětové louky Polygono-Trisetion).
Živná rostlina housenek. Monofág – pouze na rdesnu hadím kořenu (Bistorta major).
Vývoj. Jednogenerační (konec květena – začátek srpna); v posledních letech lze výjimečně zastihnout částečnou druhou generaci. Samice klade vajíčka jednotlivě, převážně na spodní listy živné rostliny. Mladé housenky se přes den ukrývají v suchých, svinutých listech hadího kořene a žír provádějí pouze v noci. Zde housenky také přezimují. Po přezimování se larvy přes den vyhřívají na osluněných místech, často více pohromadě, potravu přijímají opět v noci. Kukla je zavěšená hlavou dolů na stoncích bylin.
Chování. Protandrický druh, výrazně heliofilní a na místech svého výskytu hojný. Samci vyhledávají samice patrolováním, samice se páří pouze jednou za život. Nejčastěji využívanou nektaronosnou rostlinou je rdesno hadí kořen. Populace jsou sedentární, ale schopnost přeletu jednotlivých imág je poměrně velká; samice přelétávají až na dvojnásobné vzdálenosti než samci. V posledním půlstoletí se motýl na Šumavě rozšířil na dříve neobsazené biotopy. Bylo zjištěno, že šíření zajišťují především oplodněné samice, vyháněné z příliš obsazených lokalit “dotěrnými” patrolujícími samci.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Pouze v jižních Čechách: Šumava a šumavské podhůří (540 – 1040 m n. m.), kde v posledním půlstoletí expandoval na desítky nových lokalit. Ze Šumavy nově introdukován v Novohradských horách, kde vytvořil také velmi početné populace. Za posledních několik desetiletí tak motýl znásobil rozsah původně obsazeného území. České populace plynule navazují na výskyt v Bavorsku.
Ohrožení a ochrana. Ohrožen pro svůj malý areál v rámci ČR. Těžiště výskytu v ČR ve velkoplošných chráněných územích, včetně Národního parku Šumava. Potenciálně ohrožen zemědělskými a lesnickými melioracemi, hlavně však záměrným zalesňováním nebo samovolným sukcesním zarůstáním opuštěných lučních biotopů. Ochrana spočívá v blokování nástupu dřevin: postačující je mozaikovité kosení částí ploch, nejlépe v období od konce července do poloviny srpna se sušením hmoty na místě.
Šíření v období po 2. světové válce skoro jistě souvisí s vysídlením německého obyvatelstva z pohraničí. To vedlo k zániku tradičního hospodaření na enklávách šumavského bezlesí, k expanzi konkurenčně zdatného rdesna hadího kořene a ke zvětšení zamokřených ploch postupným zanášením odvodňovacích kanálů. Mimo vlastní hraniční pás napomohla šíření druhu i existence dvou rozsáhlých vojenských prostorů v oblasti. Obdobné masivní šíření na plochách opuštěných tradičním zemědělstvím proběhlo v minulých desetiletích i ve střední Francii, kde se ovšem jednalo o záměrně introdukovanou populaci.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Jižní Čechy. Foto J. Dvořák
Jižní Čechy. Foto J. Dvořák
Samice, jižní Čechy. Foto J. Dvořák
Samice, jižní Čechy. Foto J. Dvořák
Samec, jižní Čechy. Foto J. Dvořák
Samec, jižní Čechy. Foto J. Dvořák
---