určovací klíč (PDF, 1006,4kB) >>>   

Okáč ovsový - Minois dryas (Scopoli, 1763)


Délka předního křídla: 26-32 mm
Areál. Eurosibiřský. Od Pyrenejí přes Francii, střední Evropu, severní Itálii, severní Balkán, Turecko, jih Ruska, temperátní Asii a Mongolsko až po Japonsko.
Biotopy v ČR. Xerotermní křovinaté stráně, řídké listnaté lesy a jejich lemy, osídluje také zarůstající opuštěné lomy. V Čechách místy i na vlhkých křovinatých loukách v nivách řek (soutok Labe s Cidlinou, jižní Čechy).
Živná rostlina housenek. V ČR není známa; v Německu třtina křovištní ( Calamagrostis epigejos ), sveřep vzpřímený ( Bromus erectus ), kostřava červená ( Festuca rubra ), bezkolenec modrý ( Molinia caerulea ), ale také ostřice bílá ( Carex alba ) a o. kalužní ( C. acutiformis ).
Vývoj. Jednogenerační (červenec – září). Samice vajíčka volně vypouští na zem, podobně jako okáč bojínkový ( Melanargia galathea ). Larva zahajuje žír zřejmě již na podzim, přezimuje. Je světloplachá a žije skrytě. Kuklí se volně v předivu na zemi.
Chování. Protandrický druh. Imága jsou dlouhověká. Aktivní let v brzkém dopoledni a pak až k večeru. Přes den se zdržují kolem vysokých keřů. Kopulace trvá několik hodin, motýli po vyrušení přeletují a nerozpojují se. Kolonie bývají velice početné a zřejmě navzájem propojené do systému metapopulací (přeletující jedinci pozorováni na polích vzdálených i více než 1 km od nejbližšího stanoviště).
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. V minulosti roztroušeně rozšířený v teplých oblastech Čech i Moravy. V současnosti v Čechách pouze ve středním Polabí, Českém středohoří a izolovaný výskyt na jihu v okolí Českých Velenic; v ostatních oblastech celoplošně vymizel. Na jižní Moravě je dosud lokálně hojný (především Moravský kras, Ždánický les, Chřiby, Bílé Karpaty a Znojemsko). Vymřel na celé střední a severní Moravě.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Okáč ovsový je převážně motýlem pozdnějších sukcesních stádií xerotermních biotopů. Zalesňování opuštěných stepních lad a jejich samovolné zapojování dřevinami motýla na řadě stanovišť odsoudilo k zániku. Navíc vzhledem ke své velikosti a populační struktuře zjevně není schopen dlouhodobě přežívat na maloplošných a izolovaných lokalitách. Důležité je proto zachovat a rozšiřovat síť lesostepích lokalit v oblastech výskytu, v navazujících lesích obnovovat pařeziny a ponechat široké luční lemy s křovinami. Protože mu vyhovuje pouhé občasné kosení, je třeba management skloubit s potřebami dalších xerotermních druhů závislých na pravidelných disturbancích – na lokalitách zachovávat mozaiku dlouhostébelných a krátkostébelných ploch. Nutný je autekologický výzkum druhu.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samice, Morava, 2006. Foto P. Šnajdara
Samice, Morava, 2006. Foto P. Šnajdara
Samec, České středohoří, 2005. Foto T. Kadlec
Samec, České středohoří, 2005. Foto T. Kadlec
Samec, Slovensko. Foto M. Hrouzek
Samec, Slovensko. Foto M. Hrouzek
Samec, jižní Morava. Foto M. Vojtíšek
Samec, jižní Morava. Foto M. Vojtíšek
Samice, Polabí. Foto V. Vrabec
Samice, Polabí. Foto V. Vrabec

Kopulace

Kopulace, vlevo samice, Čechy, střední Polabí, 2009. Foto T. Bílek
Kopulace, vlevo samice, Čechy, střední Polabí, 2009. Foto T. Bílek
Kopulace, samice nahoře, střední Polabí. Foto V. Vrabec
Kopulace, samice nahoře, střední Polabí. Foto V. Vrabec
---