Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 791,6kB) >>>
Okáč horský - Erebia epiphron (Knoch, 1783)
Délka předního křídla: 16-18 mm
Areál. Evropský. Řada poddruhů ve většině vysokých pohoří Evropy: Pyreneje, Francouzské Středohoří, Alpy, Sudety, Karpaty, Apeniny, Dinárská pohoří, na jih po makedonský Pelister a severní Řecko. Též ve Skotsku a v anglickém Lake District. Chybí ve Skandinávii a ve vysokých horách Bulharska. Nominotypický poddruh z německého pohoří Harz vyhynul v první polovině 20. století. U nás poddruh E. epiphron silesiana Meyer et Dür, 1852 – endemit Hrubého Jeseníku, odkud byl ve 30. letech 20. století úspěšně introdukován do Krkonoš.
Biotopová vazba. Alpínský. Hřebenové horské hole nad hranicí lesa (ca od 1300 m n. m.), kde bývá nejhojnějším, v Jeseníkách často jediným motýlem. Díky holinám, jež pro něj představují migrační koridory, může sestupovat i na stanoviště pod přirozenou lesní hranici, což je zvlášť patrné v Krkonoších, kde člověkem založené louky vzniklé v důsledku “budního hospodaření” místy dosahují téměř k přirozené lesní hranici.
Živná rostlina housenek. Tenkolisté druhy trav, v Hrubém Jeseníku kostřava nízká (Festuca supina ) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa).
Vývoj. Jednogenerační (počátek července – polovina srpna). Samice klade vajíčka jednotlivě do trsů nízkých travin, solitérně žijící housenky přezimují v zemi pod drny trav. Kuklí se v jemném zápředku nízko při zemi.
Chování. Protandrický, chování značně závislé na bezprostředních podmínkách počasí. Samci patrolují hlavně dopoledne, odpoledne se věnují příjmu nektaru, jehož hlavním zdrojem je v Sudetech hadí kořen větší (Bistorta major). Večer a za zamračeného počasí agregace v porostech vyšších trav nebo v keřích borůvek. Motýli vyrušení při večerním odpočinku aktivně “propadají” do porostu pomocí trhavých pohybů. Na konci doby letu samci patrolují méně intenzívně, než na jejím začátku. Samice se mohou pářit opakovaně, což však je vzácné (krátká délka života imág). Motýl u nás tvoří velké otevřené populace na rozsáhlých horských holích. Zcela jiná strategie je hlášena například z Velké Británie, kde žije v uzavřených populacích na smilkových loukách mezi vřesovišti.
Podobné druhy v ČR. Okáč menší (Erebia sudetica).
Rozšíření v ČR. Dvě autochtonní populace v Hrubém Jeseníku, jedna v prostoru hlavního hřebene pohoří (od chaty Švýcárna přes Praděd, Petrovy kameny až po Pecný a Ztracené kameny), druhá na hřbetu Mravenečník-Vřesník-Dlouhé Stráně. Populace na hlavním hřebeni mívá ročně řádově statisíce jedinců, populace na Mravenečníku je minimálně o dva řády méně početná. V této izolované populaci byl zjištěn zvýšený výskyt částečného albinismu, zřejmě v důsledku patologických jevů souvisejících s genetickým driftem. Uměle založená populace na východním hřebenu Krkonoš, kam J. Soffner přenesl z Jeseníků 50 samic v letech 1932-33. Nyní je její početnost srovnatelná s větší z jesenických populací.
Ohrožení a ochrana. Unikátní endemický poddruh s navýsost omezeným rozšířením. Větší jesenická i krkonošská populace jsou velmi početné a nacházejí se v přísně chráněných územích. Bezprostředně ohroženy nejsou (pomineme-li například totální změnu klimatu). Populace v masívu Mravenečníku byla zasažena výstavbou vodního díla Dlouhé stráně (rozloha biotopu klesla téměř o polovinu). Protože u tak významného taxonu je nutné chránit všechny populace, měl by být zajištěn vyšší stupeň legislativní ochrany hřebenových partií Mravenečníku a Vřesníku. Nikde, kde okáč horský žije, nedopustit experimenty s umělým zvyšováním horní hranice lesa a výsadbami borovice kleče.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
