Mapování a ochrana motýlů České republiky: Okáč bojínkový

Okáč bojínkový - Melanargia galathea (Linnaeus, 1758)

Délka předního křídla: 24-27 mm
Areál. Západopalearktický. Severozápadní Afrika, pak od Pyrenejí celou Evropou (včetně jižní Anglie) kromě Skandinávie po jižní Ural, Turecko a Zakavkazsko.
Biotopová vazba. Různé typy extenzívně obhospodařovaných luk od vlhkých niv po stepní trávníky, méně často souvislejší křovinaté porosty, řídké světlé lesy a lesní louky. Osídluje i druhotná antropogenní stanoviště jako železniční náspy a zářezy silnic apod.
Živná rostlina housenek. Přestože se uvádí řada druhů trav, podle Wilsona (1985) je podmínkou žír na kostřavách ( Festuca ovina, Festuca rubra aj.), případně na válečce ( Brachypodium spp. ) a sveřepu přímém ( Bromus erectus ): tyto druhy slouží jako zdroje flavonových barviv.
Vývoj. Jednogenerační (červen – srpen). Při kladení se uplatňuje velmi specifické chování: samička sedící na vyvýšené vegetaci, např. na květu pcháče, nejprve ohýbá abdomen a jakmile se vajíčko dostane na jeho konec, prudce vzlétne a uvolněné vajíčko upustí na zem. Larva žije solitérně a přezimuje. Stadium kukly trvá ca 3 týdny.
Chování. Na vhodných biotopech tvoří relativně sedentární populace, avšak mobilita je větší než u jiných koloniálních motýlů, což mu umožňuje relativně rychle osídlovat nově se nabízející příhodné biotopy.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Všude na lučních biotopech s výjimkou vysokých hor.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen, místy se dokonce šíří s tím, jak zarůstají dříve intenzívně obhospodařované louky a pastviny. Potenciálním nebezpečím zalesňování takzvaných “neproduktivních” pozemků. V posledních letech se hranice jeho areálu posunuje k severu, případně do podhůří.