Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 991,5kB) >>>
Ohniváček modrolesklý - Lycaena alciphron (Rottemburg, 1775)
Délka předního křídla: 16-18 mm
Areál. Západopalearktický. Od Maroka, přes Pobaltí, až po západní Sibiř a Altaj.
Biotopová vazba. Podhorský druh, vystupuje až do horských poloh (Velká Kotlina v Hrubém Jeseníku, 1300 m n.m.), žije přednostně na chladnějších biotopech – květnatých pastvinách a vlhkých a rašelinných loukách. V nížinách na vřesovištích, vátých píscích, v travnatých úvozech a na železničních náspech; také v industriálních biotopech, jako jsou lomy a hnědouhelné výsypky.
Živná rostlina housenek. Šťovík menší ( Rumex acetosella ), š. kyselý ( R. acetosa ).
Bionomie. Jednogenerační (polovina května až začátek srpna). Vajíčka jsou kladena jednotlivě na suchá a výslunná místa se sporou či velmi nízkou acidofilní vegetací, často na opuštěná ohniště, složiště dřeva či okraje bahnitých lesních cest. Housenka přezimuje na bázi živné rostliny a kuklí se na jaře.
Chování. Nestudováno. Samci teritoriální, rychle létají a jsou velmi ostražití. Imága navečer usedají na květenství šťovíku, na jedné rostlině často přenocuje i několik jedinců.
Podobné druhy v ČR. Samice ohniváčka modrolemého ( Lycaena hippothoe ).
Rozšíření v ČR. Zejména pohraniční hory (především Šumava, Karlovarsko, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Bílé Karpaty a Beskydy), místy i v nížinách – na Sokolovsku, Českolipsku, Znojemsku a jihovýchodní Moravě. Téměř chybí ve středních Čechách a v Polabí. Vymizel na mnoha místech v severozápadních Čechách a na severovýchodní Moravě.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Ochrana spočívá především v zachování vhodných biotopů, a to hlavně extenzívní pastvou, mozaikovitým sečením a pomístním řízeným vypalováním. Management biotopů musí brát v úvahu i potřebu “zanedbaných” ploch, jako jsou pásy křovin.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Kopulace
 |
 |
 |
