určovací klíč (PDF, 704,8kB) >>>   

Okáč jílkový - Lopinga achine (Scopoli, 1763)


Syn.: deianira (Linnaeus, 1764)
Délka předního křídla: 23-28 mm
Areál. Eurosibiřský. Velmi roztroušeně od Pyrenejí přes střední Evropu (zasahuje do jižní Fennoskandie), evropské Rusko a Sibiř po Dálný východ a Japonsko. Vymřel v Belgii, Lucembursku a v Bulharsku.
Biotopová vazba. V České republice pouze řídké světlé listnaté lesy nížin a pahorkatin s bohatým bylinným a strukturovaným keřovým patrem. V minulosti v pařezinách a pastevních lesích. Není schopen obývat lesní paseky a velké světliny.
Živná rostlina housenek. Na poslední jihomoravské lokalitě ostřice doubravní ( Carex fritschii ) a o. Micheliova ( C. michelii ). Na ostatních historických lokalitách další druhy ostřic, nejčastějí zřejmě o. lesní ( C. montana ). Ve Švédsku, kde byla trofická vazba studována experimentálně i v terénu, je druh monofágní na ostřici lesní ( Carex montana ).
Vývoj. Jednogenerační (konec května – začátek července). Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny rostoucí v polostínu (podle Bergmanna nejvíce do dvou metrů od okraje stromového či keřového porostu), méně na otevřené světliny, nikdy ne do zapojeného lesa. Je to dáno potřebami vyvíjejících se larev: hlavní žír probíhá po přezimování na jaře, a tudíž se potřebují slunit, současně by je ale zabilo, kdyby jim živné rostliny vyschly na přímém slunci.
Chování. Motýl má výrazně strukturovaný denní režim. V ranních hodinách se obě pohlaví zdržují při zemi, kde samci patrolují, samice se věnují ovipozici. S postupem dne se aktivity přesunují do vyšších pater: obě pohlaví se zdržují v keřích a na nízko visících spodních větvích, kde samci “přepnou” na teritoriální „vyčkávací“ strategii. Imága sají nejčastěji medovici z listů, samci sají také na mršinách a výkalech. Mají omezenou disperzalitu, maximální přelety u obou pohlaví však byly na jihomoravské lokalitě okolo 2 km. Samice jsou mobilnější ve starším věku. Motýl využívá celé komplexy raně sukcesních ploch v lesních porostech: bylo dokázáno, že samice mají tendence emigrovat z příliš drobných ploch s populacemi o pouhých desítkách jedinců – příklad Alleeho efektu.
Podobné druhy v ČR. Žádné. Vzdáleně připomíná okáče prosičkového ( Aphantopus hyperanthus ).
Rozšíření v ČR. V minulosti rozšířen ve většině rozsáhlých nížinných lesů. Během druhé poloviny 20. století vyhynul v Čechách (dříve více lokalit především v Polabí). Drastický ústup na Moravě: ještě v 70. letech 20. století na Hlučínsku, v 80. letech v Litovelském Pomoraví, Bílých Karpatech a leckde na jihovýchodě území – prakticky ze všech lokalit však vyhynul. Po roce 1994 již pouze na Hodonínsku a Břeclavsku. V současnosti pouze na jediné jihomoravské lokalitě.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený, přežívá na poslední lokalitě; v ČR a EU legislativně chráněný. Okáč jílkový patří k nejohroženějším denním motýlům v celé Evropě. Zjevně je závislý na ploškové dynamice původních pralesů, v kulturní krajině přežil díky mozaikovité až parkové struktuře v pařezinách a pastevních lesích. Fatální nebezpečí pro něj představuje změna druhové skladby lesních porostů, jako výsadba jehličnanů, ovšem zachování druhové skladby dřevin pro jeho ochranu nestačí.
Protože larvální vývoj probíhá pouze na vlhčích světlinách v lesních porostech, je bezprostředně ohrožen v případě zapojení lesních porostů. Bylo prokázáno, že žije jen ve světlých lesích s pokryvností stromového patra 50-70 %; přičemž snad tolik nezáleží, zda je této pokryvností dosaženo rozvolněním porostů, nebo udržováním jemnozrnné sítě drobných světlin a kotlíků. Nutná jsou okamžitá aktivní opatření na záchranu druhu. V lesích, kde se vyskytuje, vytvářet sítě drobných permanentních světlin vzdálených 100-500 metrů od stávajících lokalit, v širším okolí se podle místních podmínek buď vrátit k hospodaření typu pařezin a středních lesů, nebo obnovit lesní pastvu. Vlivy managementu na populace rigorózně monitorovat. Předpokládá se, že především lesní pastva by měla bránit nástupu vysokých bylin a keřů na světlinách, a tím druhu prospívat. Všechna tato opatření začlenit do lesních hospodářských plánů, zajistit kontinuální existenci světlin v čase. V oblastech výskytu je zcela nepřípustná orba na pasekách a výsadba jehličnanů.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samec, Morava,12.6.2013. Foto V. Hotárek
Samec, Morava,12.6.2013. Foto V. Hotárek
Samec, Morava, 2007. Foto P. Šnajdara
Samec, Morava, 2007. Foto P. Šnajdara
Samci, jižní Polsko, 2006. Foto A. Krzyžanek
Samci, jižní Polsko, 2006. Foto A. Krzyžanek
Morava, 2007. Foto M. Hrouzek
Morava, 2007. Foto M. Hrouzek
Morava, 2006. Samci sající na mršině. Foto M. Konvička
Morava, 2006. Samci sající na mršině. Foto M. Konvička
Morava, 2006. Foto M. Konvička
Morava, 2006. Foto M. Konvička
Slovensko. Foto M. Hrouzek
Slovensko. Foto M. Hrouzek

Biotopy

Biotop okáče jílkového, Hodonínsko, 2006. Foto M. Konvička
Biotop okáče jílkového, Hodonínsko, 2006. Foto M. Konvička

Kopulace

Morava, 2006. Foto M. Konvička
Morava, 2006. Foto M. Konvička
Morava, 2006. Foto M. Konvička
Morava, 2006. Foto M. Konvička
---