Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 803,1kB) >>>
Žluťásek borůvkový – Colias palaeno (Linnaeus, 1761)
Délka předního křídla: 24-27 mm
Areál. Eurosibiřský. Rozšířen od Alp na východ po Kamčatku a Japonsko.
Biotopová vazba. Pánevní a horská rašeliniště s výskytem živné rostliny, včetně degradovaných okrajů těžených rašelinišť. Někdy i na světlinách a pasekách v rašelinných lesích. Chybí na rašeliništích se zapojenými dřevinami.
Živná rostlina housenek. Pouze na vlochyni bahenní ( Vaccinium uliginosum ).
Vývoj. Jednogenerační (červen – srpen). Samice klade jednotlivě zelenožlutá vajíčka převážně na líc listů osluněných keříků vlochyně. Přezimuje housenka v zápředku na listu živné rostliny. Kukla je přichycena nejčastěji na živné rostlině.
Chování. Imága jsou výrazně heliofilní, v ranních hodinách odpočívají ve výši 2-3 m na keřích v lemech rašelinišť. Protandričtí, samci se líhnou zhruba o týden dříve, patrolují nízko nad povrchem vegetace a pátrají po neoplozených samicích. Larvální vývoj je vázán na rašeliniště, dospělci však opouštějí stanoviště za potravou a v jejich okolí navštěvují nektaronosné rostliny.
Podobné druhy v ČR. Žluťásek tolicový ( Colias erate ).
Rozšíření v ČR. V současnosti pouze v Čechách: Novohradské hory, Šumava, Krušné hory, Slavkovský les, západočeské pánve od Chebu a Mariánských Lázní po Chomutov. Mimo Šumavu jsou populace podstatně méně početné a bezprostředně ohrožené. Vymřel v severních Čechách (poslední pozorování z Břehyně a Jizerských hor), nedávno i na Českomoravské vrchovině (Dářko) a Třeboňsku, vymřel také na celé Moravě (do r. 1951 v Hrubém Jeseníku).
Ohrožení a ochrana. Ohrožený, v ČR legislativně chráněný. Dramaticky ustupuje všude vyjma šumavských a některých krušnohorských lokalit. Prvoplánově jej ohrožují meliorace všeho druhu s následným zalesněním ploch, případně velkoplošná těžba rašeliny. Protože však tato bezprostřední ohrožení již na většině lokalit nehrozí, je v současné době asi mnohem závažnější hrozbou zazemňování rašelinišť jejich následné zarůstání dřevinami a sukcese k zapojenému lesu. Takovému vývoji v minulosti bránila přirozená dynamika horských lesů. V důsledku velkoplošných disturbancí (jako polomy, gradace lýkožrouta smrkového a případné požáry) docházelo k ucpávání koryt horských potoků, k sesuvům atd. Na následně podmáčených plochách vznikala nová ohniska tvorby humolitu. V žádném případě pak na lokalitách ani v jejich okolí nebránit samovolně probíhajícím disturbančním faktorům a neobnovovat lesnické meliorace v lemech rašelinišť.
 |
 |
 |
