určovací klíč (PDF, 598,5kB) >>>   

† Bělopásek hrachorový - Neptis sappho (Pallas, 1771)


Syn.: aceris (Esper, 1783), hylas auct.
Délka předního křídla: 20-27 mm
Areál. Eurosibiřský. Roztroušeně od alpských zemí, severní Itálie přes východní část střední Evropy, severní Balkán, Střední Asii, jižní Sibiř po Japonsko. Vymřel v Polsku a České republice.
Biotopová vazba. Řídké dubohabrové lesy (obhospodařované jako pařeziny). Recentně se v některých zemích přizpůsobil i světlým akátinám (jižní Slovensko, Rakousko a Slovinsko).
Živná rostlina housenek.Ve střední Evropě hrachor černý (Lathyrus niger) a h. jarní (L. vernus); v druhé polovině 20. století se zde adaptoval i na introdukovaný trnovník akát (Robinia pseudoacacia).
Vývoj. Ve střední Evropě dvougenerační (květen – červen, červenec – září). Vajíčka kladena jednotlivě na živnou rostlinu, larvy žijí solitérně a přezimují v jednoduchých hibernákulech připředených k větvičkám nebo listům.
Chování. Nestudováno. Imága se zdržují na lesních světlinách, podél cest atd., kde samci sedají na vrcholky nižších stromů a keřů.
Podobné druhy v ČR. Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis).
Rozšíření v ČR. V Čechách vyhynul již v 19. století a na Moravě ve druhé polovině 20. století. Ještě počátkem 20. století byl lokálně rozšířen na Moravě, především v teplých řídkých lesích na jižních svazích moravských Karpat (Chřiby, Moravský kras, Ždánický les, Podbeskydí), na jihovýchodě Českomoravské vrchoviny (údolí Jihlavy), na Břeclavsku, Znojemsku a v jižním Slezsku. Poslední nálezy druhu od nás pocházejí z roku 1977 z Pouzdřan (leg. D. Povolný) a Kralic nad Oslavou (I. Fleischlinger, 2 ex. observ., 1 ex. leg.).
Ohrožení a ochrana. Vymřelý (1977). Klíčem k vysvětlení ústupu druhu z Čech a Moravy je zdokumentovaný vývoj situace na Slovensku. Tam byl po 2. světové válce v některých oblastech (jižní svahy Vihorlatu a Slánských vrchů) dokonce velmi hojný v pařezinách a ve vypásaných řídkých lesích. Postupný zánik extenzivní pastvy a racionalizace lesnického hospodaření způsobily i v těchto kdysi zaostalých krajích sukcesní změny na pastvinách a postupné zapojení lesů. Je evidentní, že vyhynutí v českých zemích způsobil stejný proces, který dnes kriticky ohrožuje celou skupinu druhů vázaných na raná sukcesní stadia evropských nížinných lesů.
Bělopásek hrachorový se v posledních desetiletích v okolních zemích znovu šíří, a to v akátových porostech. Trnovník akát se stal jeho novou živnou rostlinou. Jedná se o unikátní případ, kdy se ohrožený druh zachrání kolonizací nové ekologické niky. Proto by bylo záhodno uvažovat nad reintrodukcí bělopáska v akátinách – např. na jižní Moravě.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samec, Slovensko, 2007. Foto M. Hrouzek
Samec, Slovensko, 2007. Foto M. Hrouzek
Slovensko, 2007. Foto M. Hrouzek
Slovensko, 2007. Foto M. Hrouzek
Samec, Slovensko, 2007. Foto J. Beneš
Samec, Slovensko, 2007. Foto J. Beneš
Samec, Slovensko, 2001. Foto S. Krejčík
Samec, Slovensko, 2001. Foto S. Krejčík
Slovensko, 2012. Foto M. Novák
Slovensko, 2012. Foto M. Novák
Samec, Ukrajina, 2006. Foto J. Němec
Samec, západní Ukrajina, 2006. Foto J. Němec
---