určovací klíč (PDF, 847,1kB) >>>   

Bělásek hrachorový – Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758)


Rozpětí křídel: 34-41 mm, délka předního křídla: 18-23 mm
Areál. Západopalearktický. Rozšířen od Pyrenejského poloostrova přes celou Evropu včetně jižní Anglie, Irska a Skandinávie; na východě přes evropské Rusko po střední Sibiř. Vyhynul v Dánsku, ve Velké Británii patří mezi ohrožené druhy.
Biotopová vazba. Suché křovinaté stráně, skalní lesostepi, lemy a světliny listnatých lesů, výslunné paseky. Vyhýbá se vlhkým a studeným stanovištím.
Živná rostlina housenek. Čičorka pestrá (Coronilla varia) a štírovníky (Lotus spp.), méně často vikve (Vicia spp.) a hrachory (Lathyrus spp.).
Vývoj. Dvougenerační (konec března – červen, červenec – srpen), v teplých oblastech (např. NP Podyjí) částečná třetí generace (konec srpna – začátek října). Samice kladou vajíčka jednotlivě na živnou rostlinu, a to na libovolné části s výjimkou korunních lístků. Pro kladení jsou přednostně vybírány solitérní rostliny. Housenky žijí solitérně. Kuklí se většinou na živné rostlině. Přezimuje kukla 2. generace.
Chování. Samci jsou protandričtí, patrolováním vyhledávají samice, přičemž reagují na jakékoli bílé předměty, tedy i na jiné bělásky. Samice jsou monogamní, spářené samice se brání samčím pokusům o kopulaci ukrýváním do porostu.
Podobné druhy v ČR. Bělásek luční (Leptidea juvernica), b. východní (L. morsei).
Rozšíření v ČR. Do poloviny 90. let 20. století nebyl na našem území rozlišován od příbuzného Leptidea juvernica (od kterého se dá spolehlivě odlišit na základě preparace genitálií), a proto jeho rozšíření není dosud dokonale známo. Bezpečně se však ví, že Leptidea sinapis je nyní u nás mnohem lokálnější než příbuzný L. juvernica a jeho výskyt je omezen na teplejší oblasti nížin a pahorkatin. Recentně je lokálně hojnější ve středních Čechách, velmi lokálně v několika populacích na pošumavských vápencích jižních a jihozápadních Čech a teplých částech Českomoravské vrchoviny. Chybí v termofytiku severních Čech a ve většině západních Čech. Nejvíce rozšířený je na jižní a jihovýchodní Moravě. Vymizel v severovýchodních Čechách, kde byl v minulosti velmi lokální; na střední a severní Moravě motýl výrazně ustoupil a nyní je zde omezen na nemnoho izolovaných lokalit.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Podle současných poznatků velmi lokální, vázán na xerotermní a subxerotermní stanoviště, případně na světlé teplé listnaté lesy. Je ohrožen stejnými faktory jako jiní motýli obdobných stanovišť: sukcesním vývojem lesostepí směrem k zapojeným lesům a zalesňováním stepních strání a suchopárů. Ochrana musí spočívat v bránění další sukcesi na lesostepních stanovištích (udržení biotopové mozaiky) a návratu k výmladkové těžbě a pařezinovému hospodaření v listnatých lesích nížin. Na antropogenních stanovištích (dotěžené vápencové lomy) nedopustit zavezení a následnou lesnickou ani zemědělskou rekultivaci.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samice, Bílé Karpaty, 2006. Foto L. Říčánek
Samice, Bílé Karpaty, 2006. Foto L. Říčánek
---