určovací klíč (PDF, 954,2kB) >>>   

Perleťovec dvanáctitečný - Boloria selene (Denis & Schiffermüller, 1775)


Syn.: euphrasia (Lewin, 1795)
Délka předního křídla: 18-22 mm
Areál. Holarktický. Od severní poloviny Španělska a Portugalska přes Francii, Velkou Británii, střední a severní Evropu, Sibiř, Dálný východ, Koreu, Sachalin a Japonsko až do Severní Ameriky. Chybí na většině území Itálie a Balkánského poloostrova.
Biotopová vazba. Dva základní typy stanovišť – jednak rozvolněné listnaté a smíšené lesy včetně pasek, úvozů, okolí lesních cest, lesních luk atd., včetně mezofilních pastvin s křovinami a rozvolněnými stromy a pak také na rašelinnných loukách a rašeliništích.
Živná rostlina housenek. Violky ( Viola spp.): v. psí ( V. canina ), v. Rivinova ( V. riviniana ), v. srstnatá ( V. hirta ), v. bahenní ( V. palustris ).
Vývoj. Dvougenerační (květen – červenec, srpen – září), v horách jednogenerační (červen – červenec). Vajíčka kladena jednotlivě nebo v malých skupinkách na spodní stranu listů violek, často též na okolní suchý a výhřevný opad. Solitérních larvy se vyhýbají přímému slunci: po krátkém žíru na slunci se vždy rychle ukryjí do opadanky. Housenky často přelézají relativně dlouhé vzdálenosti mezi jednotlivými živnými rostlinami. Kuklí se v opadance, často pod stočenými suchými listy.
Chování. Samci patrolují, jedinci jsou v rámci biotopů (lesních komplexů atd.) relativně mobilní, takže populace nemívají velkou denzitu. Imága se nejčastěji zdržují na místech s velkou nabídkou nektaronosných bylin. Často je lze pozorovat při sání na osluněné vlhké půdě (obnažená rašelina, lesní cesty apod.).
Podobné druhy v ČR. Perleťovec fialkový ( Boloria euphrosyne ).
Rozšíření v ČR. Druh dosud široce rozšířený, úbytek lze spíše zaznamenat v početnosti populací. Vzácný je však v intenzivně zemědělsky a lesnicky obhospodařovaných oblastech, zvláště v rozsáhlých komplexech smrkových monokultur (ustupuje například v níže položených částech nejsevernější Moravy).
Ohrožení a ochrana. V současnosti není ohrožený. Horské a rašeliništní populace se zdají být méně ohrožené než populace v listnatých lesích nížin a pahorkatin. V podhůří a horách potenciálně ohroženy melioracemi, nebo naopak opuštěním a zarůstáním vlhkých a rašelinných luk; velké ztráty musel zaznamenat v době melioračního šílenství v 80. letech 20. století. V listnatých lesích nížin a pahorkatin je optimálním managementem návrat k pařezinám, nebo výběrná těžba vedoucí k prosvětlení porostů. Nepřípustné je rozorávání pasek a náhrada listnatých lesů jehličnatými monokulturami.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samice, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý
Samice, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý
Samice, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý
Samice, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý
Samice, Moravský kras, 2005. Foto M. Koupý
Samice, Moravský kras, 2005. Foto M. Koupý
Samec, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý
Samec, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý
Samec, jižní Čechy. Foto Z. Hanč
Samec, jižní Čechy. Foto Z. Hanč
Samec. Foto J. Dvořák
Samec. Foto J. Dvořák
Samec, Křivoklátsko, 2005. Foto M. Vojtíšek
Samec, Křivoklátsko, 2005. Foto M. Vojtíšek
---