určovací klíč (PDF, 918,9kB) >>>   

Perleťovec prostřední - Argynnis adippe (Denis & Schiffermüller, 1775)


Syn.: phryxa (Bergsträsser, 1780)
Délka předního křídla: 24-30 mm
Areál. Palearktický. Od severozápadní Afriky přes většinu Evropy a temperátní Asii po Japonsko.
Biotopová vazba. Typický druh raně sukcesních biotopů v lesních oblastech. Vázán na světlé a slunné lokality “pasekového” či “lesostepního” charakteru, jako paseky ve světlých hájích, železniční náspy, skalnaté výchozy a písčiny, opuštěné i činné lomy, lesní požářiště, parkovou krajinu s četnými ekotony les-louka či les-step, disturbované plochy ve vojenských prostorech.
Živná rostlina housenek. Violka psí ( Viola canina ), v. srstnatá ( Viola hirta ), v. vonná ( V. odorata ) a v. Rivinova ( V. riviniana ).
Vývoj. Jednogenerační (konec červen – srpen). Vajíčka kladena do blízkosti živných rostlin, vždy na místa s velmi teplým mikroklimatem: na větvičky, kameny, nebo suché byliny. Přestože před hibernací je ve vajíčku plně vyspělá larva, líhne se obvykle až po přezimování. Larva nepožírá vaječný chorion, ale nejprve najde semenáček violky, který požírá od děložních lístků. Střídá žír s vyhříváním na přímém slunci a nemá-li tuto možnost, umírá. Kuklí se ve volném “stanovém” zápředku.
Chování. Samci patrolují, páření probíhá v dopoledních hodinách na keřích nebo ve vegetaci, obě pohlaví nocují vysoko v korunách stromů. Místní kolonie nebývají početné, jsou relativně sedentární, ale imága mohou přelétávat i na větší vzdálenosti (několik km) a tak “stopovat” vhodné raně sukcesní biotopy.
Podobné druhy v ČR. Perleťovec maceškový ( Argynnis niobe ), p. velký ( A. aglaja ).
Rozšíření v ČR. Přestože je druh dosud poměrně rozšířen, zaznamenal od 80. let 20. století značný ústup. Podle historických údajů byl prakticky všudypřítomný v lesnatých oblastech nížin a pahorkatin, nyní je hojnější jen v několika málo oblastech (Český kras, Doupovské hory, vojenský výcvikový prostor Boletice a Bílé Karpaty). V posledních letech se však motýl opět začíná vracet do mnoha oblastí státu.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Jak vyplývá z bionomických poznatků, perleťovec prostřední má specifické nároky na strukturu biotopu: vyžaduje místa s velmi teplým mikroklimatem pro vývoj larev vedle stromové vegetace pro nocování imág. To tradičně splňovaly extenzivní pastviny, výmladkové lesní porosty s výstavky, pařeziny, lesní požářiště atd. Taková stanoviště dnes v krajině prakticky neexistují, vyjma některých vojenských prostorů (kde na tzv. dopadových plochách je zajištěn managament podobný výše zmíněným stanovištím), nebo výslunných zářezů silnic či předpolí některých lomů, kde byl odstraněn lesní porost a je blokována sukcese. Ochrana nebude možná bez vytvoření permanentních raně sukcesních ploch ve vhodných lesních porostech (zvl. vybrané rezervace v dubohabrových lesích), a to na relativně velkých plochách. Nutným opatřením je obnova výmladkového hospodářství, případně obnova lesní pastvy či řízené požáry. Na lesostepních lokalitách je nutné obnovit extenzivní pastvu. Slibnou možnost nabízí i cílený management v těžebních prostorech, při okrajích dálnic a na železničních náspech.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samice, Údolí Říčky, 2.8.2014. Foto V.Hotárek
Samice, Údolí Říčky, 2.8.2014. Foto V.Hotárek
samec, Bílé Karpaty, 14.7.2013. Foto V.Hotárek
samec, Bílé Karpaty, 14.7.2013. Foto V.Hotárek
Samec, Morava, Bruntálsko, červen 2009. Foto P. Meca
Samec, Morava, Bruntálsko, červen 2009. Foto P. Meca
Samec, forma cleodoxa, Slovensko. Foto M. Hrouzek
Samec, forma cleodoxa, Slovensko. Foto M. Hrouzek
Samec, Křivoklátsko, 2005. Foto M. Vojtíšek
Samec, Křivoklátsko, 2005. Foto M. Vojtíšek
Samice, Křivoklátsko, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samice, Křivoklátsko, 2004. Foto M. Vojtíšek
Křivoklátsko, Hředle, 2004. Foto M. Vojtíšek
Křivoklátsko, Hředle, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samice, Křivoklátsko, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samice, Křivoklátsko, 2004. Foto M. Vojtíšek
---