Mapování a ochrana motýlů České republiky: Okáč pýrový

Okáč pýrový - Pararge aegeria (Linnaeus, 1758)

Délka předního křídla: 19-22 mm
Areál. Západopalearktický. Od Severní Afriky přes Evropu po Ural, Turecko, Blízký východ a Zakavkazsko. U nás poddruh P. aegeria tircis (Butler, 1867), ve Středomoří žije nominotypický poddruh P. a. aegeria, který je odlišně zbarven a žije v jiných prostředích.
Biotopová vazba. Všechny typy listnatých a smíšených lesů od nížin do hor, také v parcích; vyhýbá se stinným pasážím zapojených jehličnatých monokultur. V horách pravidelně až po horní hranici lesa – např. Hrubý Jeseník, Petrovy kameny 1360 m/m.
Živná rostlina housenek. Několik desítek druhů lesních trav, zvláště válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) a v. lesní (B. sylvaticum), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), srha říznačka (Dactylis glomerata), pýr plazivý (Agropyron repens). Využívá i větší počet druhů živných rostlin na jediné lokalitě.
Vývoj. Dvougenerační (duben – červen, červenec – září), po mírných zimách již od konce března (např. v roce 2014). V některých letech v teplých oblastech na podzim vzácně částečná třetí generace od září až do začátku listopadu (např. 14.10.2017, Ratíškovice; 6.11.1996, Poděbrady), ve vyšších nadmořských výškách jednogenerační (květen – červenec). Samice klade vajíčka jednotlivě, nevyhýbá se ale dříve okladeným rostlinám. Preferuje osamocené trsy živné rostliny rostoucí na osluněných místech; po každém kladení se vzdaluje na jiné místo. Mladé larvy se zdržují na místě, starší mohou přelézat mezi travami. Velká variabilita v rychlosti růstu jednotlivých housenek (v závislosti na fotoperiodě mikroklimatu). Přezimuje buď kukla, nebo larva 3. instaru (larvy jiných instarů před zimou umírají).
Chování. Jeden z mála našich motýlů obývající zapojené lesní porosty. Nektar přijímá jen výjimečně, hlavním zdrojem energie pro imága jsou sladké exudáty z listů stromů. Variabilita v chování, vývojových cyklech a morfologii (světlejší a tmavší formy, různá intenzita světlého zbarvení) z něj učinila modelový druh pro studium evoluce vývojové a etologické plasticity; okáč pýrový je skutečným “motýlem číslo jedna” z hlediska zájmu etologicky orientovaných lepidopterologů. Samci mohou buď hájit teritoria (plošky, kam dopadá světlo skrz koruny stromů) a čekat tam na samice, nebo partnerky vyhledávat aktivním patrolovacím letem. To, která z obou strategií se uplatní, závisí na věku jedinců, ročním období a denní době (například osluněná teritoria jsou “cennější” v chladnějších jarních měsících). Z korelace mezi individuálním chováním, kresbou a základním zbarvením křídel (teritoriální motýli jsou světlejší) plyne, že chování je ovlivněno i geneticky. S tím souvisí několik zjištění z poslední doby: samci, kteří jsou spíše teritoriální, mají kratší křídla a mohutnější hrudní svalovinu, což jim zajišťuje výhodu rychlého “raketového” startu při soubojích o teritoria; u patrolujících samců je situace opačná. Tento směr výzkumů, tzv. studium biomechanických vlastností, přinesl i zajímavé poznatky z hlediska populační biologie: populace z fragmentovaných biotopů a expandující populace bývají větší a mají relativně větší plochu křídel, což je výhodné při dálkových přeletech spíše než při intenzivních soubojích o teritoria.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Rozšířený a hojný ve všech lesnatých oblastech po celém území od nížin do hor.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen, dokonce lze spekulovat, že se zvětšil rozsah obývaných lokalit v důsledku rozšíření ploch lesů (na úkor např. pastvin) za posledních 100 let.