určovací klíč (PDF, 844,2kB) >>>   

Okáč pýrový - Pararge aegeria (Linnaeus, 1758)


Délka předního křídla: 19-22 mm
Areál. Západopalearktický. Od Severní Afriky přes Evropu po Ural, Turecko, Blízký východ a Zakavkazsko. U nás poddruh P. aegeria tircis (Butler, 1867), ve Středomoří žije nominotypický poddruh P. a. aegeria, který je odlišně zbarven a žije v jiných prostředích.
Biotopová vazba. Všechny typy listnnatých a smíšených lesů od nížin do hor, vyhýbá se stinným jehličnatým monokulturám.
Živná rostlina housenek. Několik desítek druhů lesních trav, zvláště válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) a v. lesní (B. sylvaticum), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), srha říznačka (Dactylis glomerata), pýr plazivý (Agropyron repens). Využívá i větší počet druhů živných rostlin na jediné lokalitě.
Vývoj. Dvougenerační (duben – červen, červenec – začátek října), po mírných zimách již od konce března (2014), v některých letech na podzim vzácně částečná třetí generace, ve vyšších nadmořských výškách jednogenerační (květen – červenec). Samice klade vajíčka jednotlivě, nevyhýbá se ale dříve okladeným rostlinám. Preferuje osamocené trsy živné rostliny rostoucí na osluněných místech; po každém kladení se vzdaluje na jiné místo. Mladé larvy se zdržují na místě, starší mohou přelézat mezi travami. Velká variabilita v rychlosti růstu jednotlivých housenek (v závislosti na fotoperiodě mikroklimatu). Přezimuje buď kukla, nebo larva 3. instaru (larvy jiných instarů před zimou umírají).
Chování. Jeden z mála našich motýlů obývající zapojené lesní porosty. Nektar přijímá jen výjimečně, hlavním zdrojem energie pro imága jsou sladké exudáty z listů stromů. Variabilita v chování, vývojových cyklech a morfologii (světlejší a tmavší formy, různá intenzita světlého zbarvení) z něj učinila modelový druh pro studium evoluce vývojové a etologické plasticity; okáč pýrový je skutečným “motýlem číslo jedna” z hlediska zájmu etologicky orientovaných lepidopterologů. Samci mohou buď hájit teritoria (plošky, kam dopadá světlo skrz koruny stromů) a čekat tam na samice, nebo partnerky vyhledávat aktivním patrolovacím letem. To, která z obou strategií se uplatní, závisí na věku jedinců, ročním období a denní době (například osluněná teritoria jsou “cennější” v chladnějších jarních měsících). Z korelace mezi individuálním chováním, kresbou a základním zbarvením křídel (teritoriální motýli jsou světlejší) plyne, že chování je ovlivněno i geneticky. S tím souvisí několik zjištění z poslední doby: samci, kteří jsou spíše teritoriální, mají kratší křídla a mohutnější hrudní svalovinu, což jim zajišťuje výhodu rychlého “raketového” startu při soubojích o teritoria; u patrolujících samců je situace opačná. Tento směr výzkumů, tzv. studium biomechanických vlastností, přinesl i zajímavé poznatky z hlediska populační biologie: populace z fragmentovaných biotopů a expandující populace bývají větší a mají relativně větší plochu křídel, což je výhodné při dálkových přeletech spíše než při intenzivních soubojích o teritoria.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Rozšířený a hojný ve všech lesnatých oblastech.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen, dokonce lze spekulovat, že se zvětšil rozsah obývaných lokalit v důsledku rozšíření ploch lesů (na úkor např. pastvin) za posledních 100 let.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samec, Čechy, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samec, Čechy, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samec, Praha, 2002. Foto M. Vojtíšek
Samec, Praha, 2002. Foto M. Vojtíšek
Samec, Český kras, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samec, Český kras, 2004. Foto M. Vojtíšek
---