určovací klíč (PDF, 1MB) >>>   

Okáč rudopásný - Erebia euryale (Esper, 1805)


Délka předního křídla: 20-23 mm
Areál. Evropský. Několik poddruhů ostrůvkovitě v horských oblastech střední a jižní Evropy: Pyreneje, Francouzské Středohoří, Jura, Alpy, Apeniny, Hercynská pohoří, Sudety, Karpaty a hory Balkánského poloostrova po Bulharsko a severní Řecko.
Biotopová vazba. Světliny v horských lesích všech typů, paseky, lesní louky, horské údolní nivy od 600 m n. m. (Krkonoše). Nejvyšších populačních hustot dosahuje při horní hranici lesa a běžně vystupuje i nad ní (v Krkonoších zjištěn ojediněle až na vrcholu Sněžky v 1600 m n. m.).
Živná rostlina housenek. Tenkolisté druhy horských trav, v alpinském pásmu Hrubého Jeseníku kostřava nízká (Festuca supina), smilka tuhá (Nardus stricta) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa).
Vývoj. Jednogenerační (konec června – začátek září), doba letu se liší podle nadmořské výšky (v nejvyšších polohách létá nejpozději). Samice klade vajíčka jednotlivě na konce listů trav. Housenky přezimují ještě ve vaječném chorionu, žijí solitérně a žerou v noci. Motýl má dvouletý vývoj. Výrazné dvouleté výkyvy početností na základě víceletého transektového monitoringu imág zjištěny na Šumavě, kde druh téměř chybí v lichých letech, v sudých létá po desetitisících. Naopak v Hrubém Jeseníku je o něco početnější v lichých letech než v sudých. Meziroční výkyvy nejsou prokazatelné v Krkonoších.
Chování. Protandrický, samci patrolují (především v dopoledních hodinách). Večer a za zamračeného počasí agregace v porostech vyšších trav nebo ve vyšších keřích borůvek, motýli vyrušení v těchto denních dobách aktivně “propadají” do porostu pomocí trhavých pohybů. Při výzkumu jeho chování v Jeseníkách, kde se vyskytoval společně s okáčem horským (Erebia epiphron) bylo zjištěno, že okáč rudopásný vyžaduje pro zahájení letové aktivity vyšší teploty a osvit než okáč horský, vydrží však létat déle, dojde-li ke zhoršení podmínek (létá i déle do večera). Obojí s největší pravděpodobností souvisí se vztahem velikosti a termoregulace: drobnější motýl, jako okáč horský, se dovede rychleji prohřát na “letovou” teplotu, ale při ochlazení rychleji ztrácí teplo. Větší okáč rudopásný se zahřeje později, ale teplotu déle udrží. Schopnost aktivovat ve stínu je prospěšná pro motýla lesních světlin a mýtin, neboť mu může umožňovat přelety mezi vhodnými biotopy. S charakterem biotopů souvisí i struktura populací: okáč rudopásný tvoří prostorově omezené “kolonie” na odlesněných stanovištích v montánním pásmu, kdežto populace při hranici lesa jsou velmi početné a pravděpodobně otevřené.
Podobné druhy v ČR. Okáč černohnědý (Erebia ligea).
Rozšíření v ČR. Horské oblasti: Krušné hory? (v posledních desetiletích zde nebyl ověřen, na saské straně nebyl nikdy uváděn, je proto možné, že starší údaje byly založeny na chybné determinaci, dokladový materiál chybí), Český les (Čerchov, doložen pouze v první polovině 20. století), Šumava, Novohradské hory, Jizerské hory, Krkonoše, nejvýchodnější cíp Orlických hor (Suchý vrch), Králický Sněžník, jižní Rychlebské hory (Smrk) a Hrubý Jeseník. Starší údaj ze Slezských Beskyd byl uveden chybně (záměna sbírkového materiálu).
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen a ve vyšších polohách montánního pásma Hrubého Jeseníku, Šumavy a Krkonoš patří k nejhojnějším motýlům.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Hrubý Jeseník, 2001. Foto S. Krejčík
Hrubý Jeseník, 2001. Foto S. Krejčík
Samice, Hrubý Jeseník, 2001. Foto S. Krejčík
Samice, Hrubý Jeseník, 2001. Foto S. Krejčík
Samec, Šumava, 2006. Foto Z. Hanč
Samec, Šumava, 2006. Foto Z. Hanč
Samec, Hrubý Jeseník, 2006. Foto S. Krejčík
Samec, Hrubý Jeseník, 2006. Foto S. Krejčík
Samice, Hrubý Jeseník, 2000. Foto S. Krejčík
Samice, Hrubý Jeseník, 2000. Foto S. Krejčík
Samice, Hrubý Jeseník, 2001. Foto S. Krejčík
Samice, Hrubý Jeseník, 2001. Foto S. Krejčík

Kopulace

Kopulace, vlevo samice, Krkonoše, 1992. Foto P. Bílek
Kopulace, vlevo samice, Krkonoše, 1992. Foto P. Bílek
---