určovací klíč (PDF, 813,7kB) >>>

První řádek: samci – vlevo první generace, vpravo druhá generace
Druhý řádek: samice – vlevo první generace, vpravo druhá generace
Třetí řádek: vlevo samec první generace, uprostřed samec druhé generace, vpravo samice druhé generace
Délka předního křídla: 18-23 mm
Areál. Areál. Západopalearktický. Podle dosavadních znalostí rozšířen od pobřeží Atlantského oceánu přes evropskou část Ruska až po střední Sibiř. Žije i v jižní Skandinávii a v Irsku.
Biotopová vazba. Nivní louky, břehy řek, vlhčí louky v lesích, světlé listnaté lesy a lesní okraje od nížin do hor. Na vlhčích lokalitách (lužní lesy, vlhké louky) žije pouze tento druh, příbuzný bělásek hrachorový ( Leptidea sinapis ) tam chybí.
Živná rostlina housenek. Hlavní živnou rostlinou je jednoznačně hrachor luční ( Lathyrus pratensis ). Štírovníky ( Lotus spp.), čičorka pestrá ( Coronilla varia ) a vikve ( Vicia spp.) jsou pro kladení využívány méně.
Vývoj. Dvougenerační (duben – červen, červenec – srpen), ve vyšších polohách jednogenerační (květen – červenec). Vajíčka klade jednotlivě na živnou rostlinu, housenka aktivuje ve dne a žije solitérně. Kuklí se na stonku živné rostliny.
Chování. Samci jsou protandričtí a patrolují, samice jsou monogamní. Leptidea reali se podobně jako L. sinapis vyznačuje složitým předkopulačním chováním, samice je schopna rozpoznat a odmítnout samce příbuzných druhů.
Podobné druhy v ČR. Bělásek hrachorový ( Leptidea sinapis ), b. východní ( L. morsei ).
Rozšíření v ČR. Rozšířen v nivách řek na celém území státu od nížin až do hor. V některých oblastech zcela převládá nad L. sinapis. V intenzivně obhospodařované krajině řada populací vymřela.
Ohrožení a ochrana. Není ohrožen, ale podobně jako další “běžné” mezofilní druhy jej může potenciálně poškodit zarůstání a zalesňování opuštěných luk a mokřadů. Vhodným manamegentem se jeví mozaikovité kosení a extenzivní pastva, záměrné zalesňování zbytků květnatých luk je naopak zcela nepřípustné.

| Samice, Rýmařov, 2000. Foto S. Krejčík |