Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 813.7kB) >>>
Bělásek hrachorový – Leptidea sinapis (Linnaeus, 1758)
Délka předního křídla: 18-23 mm
Areál. Západopalearktický. Rozšířen od Pyrenejského poloostrova přes celou Evropu včetně jižní Anglie, Irska a Skandinávie; na východě přes evropské Rusko po střední Sibiř. Vyhynul v Dánsku, ve Velké Británii patří mezi ohrožené druhy.
Biotopová vazba. Suché křovinaté stráně, skalní lesostepi, lemy a světliny listnatých lesů, výslunné paseky. Vyhýbá se vlhkým a studeným stanovištím.
Živná rostlina housenek. Čičorka pestrá ( Coronilla varia ) a štírovníky ( Lotus spp.), méně často vikve ( Vicia spp.) a hrachory ( Lathyrus spp.).
Vývoj. Dvougenerační (duben – červen, červenec – srpen). Samice kladou vajíčka jednotlivě na živnou rostlinu, a to na libovolné části s výjimkou korunních lístků. Pro kladení jsou přednostně vybírány solitérní rostliny. Housenky žijí solitérně. Kuklí se většinou na živné rostlině. Přezimuje kukla 2. generace.
Chování. Samci jsou protandričtí, patrolováním vyhledávají samice, přičemž reagují na jakékoli bílé předměty, tedy i na jiné bělásky. Samice jsou monogamní, spářené samice se brání samčím pokusům o kopulaci ukrýváním do porostu.
Podobné druhy v ČR. Bělásek Realův ( Leptidea reali ), b. východní ( L. morsei ).
Rozšíření v ČR. Do poloviny 90. let 20. století nebyl na našem území rozlišován od příbuzného Leptidea reali (od kterého se dá spolehlivě odlišit na základě preparace genitálií), a proto jeho rozšíření není dosud dokonale známo. Bezpečně se však ví, že Leptidea sinapis je lokálnější než příbuzný L. reali a jeho výskyt je omezen na teplejší oblasti nížin a pahorkatin. Lokálně se vyskytuje v teplých částech Českomoravské vrchoviny a pak na řadě míst jižní a jihovýchodní Moravy. Na střední a severní Moravě je velmi lokální.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Podle současných poznatků velmi lokální, vázán na xerotermní a subxerotermní stanoviště, případně na světlé teplé listnaté lesy. Je ohrožen stejnými faktory jako jiní motýli obdobných stanovišť: sukcesním vývojem lesostepí směrem k zapojeným lesům a zalesňováním stepních strání a suchopárů. Ochrana musí spočívat v bránění další sukcesi na lesostepních stanovištích (udržení biotopové mozaiky) a návratu k výmladkové těžbě a pařezinovému hospodaření v listnatých lesích nížin. Na antropogenních stanovištích (dotěžené vápencové lomy) nedopustit zavezení a následnou lesnickou ani zemědělskou rekultivaci.
 |
 |
