určovací klíč (PDF, 803,1kB) >>>   

Žluťásek borůvkový – Colias palaeno (Linnaeus, 1761)


Délka předního křídla: 24-27 mm
Areál. Eurosibiřský. Rozšířen od Alp na východ po Kamčatku a Japonsko. Ve střední Evropě ostrůvkovitý výskyt.
Biotopová vazba. Pánevní a horská rašeliniště s výskytem živné rostliny včetně degradovaných okrajů těžených rašelinišť, řídké rašelinné lesy, světliny a paseky v rašelinných lesích. Chybí na rašeliništích se zapojenými dřevinami.
Živná rostlina housenek. Pouze na vlochyni bahenní (Vaccinium uliginosum).
Vývoj. Jednogenerační (červen – srpen). Samice klade jednotlivě zelenožlutá vajíčka převážně na líc listů osluněných keříků vlochyně. Přezimuje housenka v zápředku na listu živné rostliny. Kukla je přichycena nejčastěji na živné rostlině.
Chování. Imága jsou výrazně heliofilní, nocují ve výši 2-3 m na keřích v lemech rašelinišť. Protandričtí, samci se líhnou zhruba o týden dříve, patrolují nízko nad povrchem vegetace a pátrají po neoplozených samicích. Larvální vývoj je vázán na rašeliniště, dospělci však opouštějí stanoviště za potravou a v jejich okolí navštěvují nektaronosné rostliny.
Podobné druhy v ČR. Žluťásek tolicový (Colias erate).
Rozšíření v ČR. V současnosti pouze v Čechách: Novohradské hory, Šumava, Krušné hory, Slavkovský les, západočeské pánve od Chebu a Mariánských Lázní po Chomutov. Mimo Šumavu jsou populace podstatně méně početné a bezprostředně ohrožené. Vymřel v severních Čechách (poslední pozorování z Břehyně a Jizerských hor), nedávno i na Českomoravské vrchovině (Dářko) a Třeboňsku. Vymřel také na celé Moravě (1963) – v Hrubém Jeseníku doložen více sbírkovými exempláři, do roku 1963 z Rejvízu (poslední jedinec, coll. Drulák, Muzeum Kroměřížska) a do roku 1927 z Rašeliniště Skřítek u Sobotína (coll. Kolb, Vlastivědné muzeum v Šumperku).
Ohrožení a ochrana. Ohrožený, na Moravě vymřelý (1963), v ČR legislativně chráněný. Dramaticky ustupuje všude vyjma šumavských a některých krušnohorských lokalit. Prvoplánově jej ohrožují meliorace všeho druhu s následným zalesněním ploch, případně velkoplošná těžba rašeliny. Protože však tato bezprostřední ohrožení již na většině lokalit nehrozí, je v současné době asi mnohem závažnější hrozbou zazemňování rašelinišť jejich následné zarůstání dřevinami a sukcese k zapojenému lesu. Takovému vývoji v minulosti bránila přirozená dynamika horských lesů. V důsledku velkoplošných disturbancí (jako polomy, gradace lýkožrouta smrkového a případné požáry) docházelo k ucpávání koryt horských potoků, k sesuvům atd. Na následně podmáčených plochách vznikala nová ohniska tvorby humolitu. V žádném případě pak na lokalitách ani v jejich okolí nebránit samovolně probíhajícím disturbančním faktorům a neobnovovat lesnické meliorace v lemech rašelinišť.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samice, jižní Čechy. Foto Z. Hanč
Samice, jižní Čechy. Foto Z. Hanč
Samec, Čechy. Foto J. Dvořák
Samec, Čechy. Foto J. Dvořák
Samec, Čechy. Foto J. Dvořák
Samec, Čechy. Foto J. Dvořák
---