Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 725,1kB) >>>
Modrásek pumpavový - Aricia artaxerxes (Fabricius, 1793)
Syn.: allous (Geyer, 1837), inhonora (Jachontov, 1909)
Délka předního křídla: 12-15 mm
Areál. Západopalearktický. Severní Afrika, v Evropě rozšířen ostrůvkovitě Na východ až k Altaji. Ve střední Evropě poddruh Aricia artaxerxes allous (Geyer, 1837), jehož odlišení od blízce příbuzného modráska tmavohnědého ( Aricia agestis ) je velice problematické. Molekulárními metodami potvrzen status druhů A. agestis a A. artaxerxes v severozápadní Evropě a totožnost populací A. artaxerxes ze severu Velké Británie a Skandinávie.
Biotopová vazba. Suché krátkostébelné stepní pastviny, skalní stepi na bazickém podkladu, také vápencové lomy.
Živná rostlina housenek. V západní Evropě devaterník dvoubarvý ( Helianthemum nummularium ).
Vývoj. Jednogenerační (červen až srpen). Samice klade vajíčka na svrchní stranu listu vrcholu živné rostliny a na květní poupata. Larva po vylíhnutí minuje na spodní straně listů, později požírá celé listy. Je fakultativně myrmekofilní a přezimuje.
Chování. Nestudováno. Žije v nepočetných, sedentárních populacích.
Podobné druhy v ČR. Modrásek tmavohnědý ( Aricia agestis ) – m. pumpavový má však pouze jednu generaci mezi dvěma pokoleními m. tmavohnědého; samice m. vičencového ( Polyommatus thersites ), samice m. jehlicového ( P. icarus ).
Rozšíření v ČR. Naprosto nedostatečně prozkoumáno. V minulosti nebyl rozlišován od Aricia agestis a poprvé je uveden z Moravy až v roce 1970. Ověřené jsou pouze nálezy z okolí Hodonína, Uherského Hradiště, recentní doklady z Čech pak z okolí Prahy a Českého Krumlova. Pravděpodobně pouze v teplých oblastech. Ověření výskytu v celé střední Evropě vyžaduje úplnou revizi molekulárně-genetickými metodami na základě co nejrozsáhlejšího materiálu. Spolehlivě znám z Bavorska a Saska-Anhaltska. Je mnohem lokálnější a vzácnější než Aricia agestis.
Ohrožení a ochrana. Pravděpodobně kriticky ohrožený. Je vázán na květnaté suché louky s periodicky narušovaným drnem, na kterých byla dříve provozována pastva. Zkušenosti z Velké Británie ukazují, že druh prosperuje na extenzivně vypásaných lokalitách a v nerekultivovaných vápencových lomech. Proto by management jeho lokalit měl obsahovat kombinaci odstraňování náletových dřevin a občasné pastvy ovcí či koz.
 |
