Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 449,1kB) >>>
* Babočka vrbová - Nymphalis xanthomelas (Denis & Schiffermüller, 1775)
Babočkovití – Nymphalidae
Délka předního křídla: 27-31 mm
Areál. Eurosibiřský. Disjunktní areál – západní část areálu se rozkládá od Německa přes východní část střední Evropy, Balkán, Pobaltí, jižní Finsko, evropské Rusko po střední Sibiř a Kazachstán; východní část rozšíření zaujímá Mandžusko, Dálný východ a Japonsko. Vymřel v Německu, Bulharsku a zřejmě také v Rumunsku, Lotyšsku a Litvě.
Biotopová vazba. Lužní lesy podél vodních toků.
Živná rostlina housenek. Různé druhy vrb (Salix spp.) a jilmů (Ulmus spp.).
Vývoj. Jednogenerační (červenec – hibernace – květen). Motýl žije celoročně, přezimuje jako imágo. Samice kladou vajíčka ve shlucích, preferují větve visící nad vodou. Housenky jsou gregarické.
Chování. Nestudováno. Solitérně žijící druh, příležitostný migrant schopný dálkových výsadků.
Podobné druhy v ČR. Babočka jilmová (Nymphalis polychloros).
Rozšíření v ČR. V minulosti rozšířený především na Moravě. Nálezy z Čech jsou ojedinělé a většinou velice staré. Ve středním Polabí a v jižních Čechách nalezen ještě v polovině 20. století. Poslední doklady z lužních lesů na jižní a střední Moravě pochází také z 50. let 20. století. Donedávna byl považován za vyhynulý druh. Na jaře roku 2007 byl fotograficky doložen jeden jedinec na východní Moravě v Hostýnských vrších (okolí Rusavy, foto P. Tomáš) a nedávno jsme obdrželi i druhé recentní hlášení k babočce vrbové – z Chřibů (Buchlovice, srpen 2005, 1 ex., O. Ježek leg. et coll., J. Beneš revid.).
Ohrožení a ochrana. Poslední nález pocházel z roku 1954. Nově doložen dvakrát po více než padesáti letech z východní Moravy (2005 a 2007), v současnosti druh považujeme za vzácného zatoulance. Významný ústup byl hlášen i z dalších evropských zemí, přestože ne tak výrazný, jako u babočky bílé L (Nymphalis vaualbum). Ze zemí na západní hranici areálu hlášeny většinou jen jednotlivé kusy. Je tedy možné, že se jedná o “výsadky” za hranici trvalého výskytu druhu. I ruští autoři zmiňují nápadné fluktuace v početnosti.
 |
