určovací klíč (PDF, 736,9kB) >>>   

Perleťovec velký - Argynnis aglaja (Linnaeus, 1758)


Syn.: charlotta (Haworth, 1802)
Délka předního křídla: 23-32 mm
Areál. Palearktický. Od severní Afriky přes celou Evropu, Turecko, temperátní Asii do Číny a Japonska.
Biotopová vazba. Okraje lesů, lesní světliny, paseky, lesní cesty, lesní louky, vlhké a rašelinné křovinaté louky, ale i křovinaté lesostepi, železniční náspy, zarůstající lomy a výsypky apod.
Živná rostlina housenek. Různé druhy violek (Viola spp.), např. v. srstnatá (V. hirta), v. Rivinova (V. riviniana), v. bahenní (V. palustris); kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), v západních Čechách také rdesno hadí kořen (Bistorta major).
Vývoj. Jednogenerační (červen – srpen). Vajíčka jsou kladena jednotlivě nikoli na živné rostliny, ale na opadanku pod- a mezi porosty violek (často více vajíček do jednoho porostu). Larva hned po vylíhnutí sežere vaječný obal a hned poté začíná hibernovat. Jarní larvy jsou velmi aktivní, často přelézají z rostliny na rostliny, žír provádějí ve dne a za slunného počasí. Kuklí se v lehkém zápředku z listů živné rostliny i blízkých bylin.
Chování. Samci aktivně patrolují na velkých územích (prudký, přímý let) a často se shromažďují na zdrojích nektaronosných bylin (pcháče apod.), kladoucí samice naopak střídají slunění, sání a pomalý let nízko nad vegetací. Kopulace probíhá ve vyšší vegetaci. Populace bývají víceméně otevřené, řídké a rozprostřené na velkých prostorech s mozaikou vhodných biotopů. Dospělci jsou mobilnější než ostatní “velcí” perleťovci (přelety i více než 5 km).
Podobné druhy v ČR. Perleťovec prostřední (Argynnis adippe), p. maceškový (A. niobe).
Rozšíření v ČR. Druh je dosud značně rozšířený (především v podhůří), i když v některých oblastech se vyskytuje spíše ojediněle.
Ohrožení a ochrana. Není ohrožený. Ustoupil mnohem méně než ostatní druhy velkých perleťovců, pravděpodobně díky kombinaci větší mobility a menších nároků na minimální velikost biotopu. Pro jeho ochranu nezalesňovat lesní louky, ponechávat široké lesní lemy, mozaikovitě kosit vlhké údolní louky a především udržovat podíl lučních ploch v krajině (bránit sukcesi na tzv. neproduktivní půdě). Druh úspěšně osídluje i druhotná stanoviště, například lomy (Český kras), na takových místech nedopustit lesnickou rekultivaci.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samice, Studnice, 23.6.2014. Foto V.Hotárek
Samice, Studnice, 23.6.2014. Foto V.Hotárek
Samec, Český kras, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samec, Český kras, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samec, Český kras, 2005. Foto M. Vojtíšek
Samec, Český kras, 2005. Foto M. Vojtíšek
Samec. Foto J. Dvořák
Samec. Foto J. Dvořák
Samice, Čechy, 2006. Foto M. Vojtíšek
Samice, Čechy, 2006. Foto M. Vojtíšek
Samec, Český kras, 2005. Foto M. Vojtíšek
Samec, Český kras, 2005. Foto M. Vojtíšek
---